iob | Články / Reporty | 14.10.2015
U nás už pár let prakticky zdomácnělý Joe McBride – ať už sám jako Synkro v Crossu nebo loni ve společném projektu Kiyoko s Bering Strait tamtéž anebo s Indigem pod hlavičkou Akkord na Shotgun festu – se letos, po VELMI dlouhé řadě EP konečně rozhodl k prvnímu regulérnímu albu s jednoduchým, o to výstižnějším názvem. Changes vyšlo na značce Apollo, u sublabelu známého R&S Records, a tak zastávka v Praze v rámci turné byla nasnadě. Pozvání přijal od nejpovolanějších, kteří mu ten večer dělali i hudební support – Josef a Pierre z Radia 1, kde vysílají i kluci z Volnýho Průběhu – ahZ s Nitrousem.
Venku byl chladný sobotní večer, listy stromů pokreslené přírodou a částečně opadané, podzim už nikdo nezapře, a Synkro zatím v útulném prostředí novoměstské radnice s nádvořím začal svůj dlouhý náladový set krásně – jako ty podzimní koruny. Prvně přišly na řadu pomalejší plochy, pak pár skladeb z nového alba, set se dostal i ke starším trackům. A v poslední třetině sáhl ke klubovým UK stylům, přes garage a bass (ať už výtečné klapavé, nebo „step“ věci) se dostal i k futurističtějším beatům. To vše zaobalené do charakteristické atmosféry, Synkrova osobitého zvuku, rozpoznatelného, a zároveň neokoukaného. Paleta abstraktních nebo melancholických nálad, potemněle taneční, ale solidní ostrovní klubový zvuk.
Lidí mohlo přijít ještě o pár víc (systém rezervací dopředu na mail pořadatelů nebyl nejšťastnější), ale díky těm, co dorazili, dostal název akce Atmo nový rozměr. Všichni uvolněně tančili nebo uznale pokyvovali se spokojeným úsměvem, což bavilo i samotného Synkra, který nakonec hrál přes tři hodiny. Podkres tvořila jemná vizualizace promítaná efektivně za dvěma okny, pohled na ni jako by nás odnášel jinam. Stejně jako hudba, stejně jako atmosféra celého večera.
Jediným neduhem byl zvuk - díky brzké návštěvy policie šla po zvukově „plném“ startu síla o úroveň níž. Po jejím odchodu byla sice hlasitost zvýšena, ale nízké frekvence zůstaly potlačeny, znatelně chyběly bassové linky, což je škoda, protože Synkro svůj zvuk staví právě i na nich. Nevím, jestli je Café Neustadt vhodný po akustické stránce na podobné akce, ale co takhle příště ztišit level zvuku celkově, a nevytahovat pouze středy a výšky?
Joe McBride, malý zrzek, toho času s plnovousem připomínající skřítka, hyperaktivní producent, který se za bezmála dekádu vypracoval v osobitého hudebníka, uvedl i jeden Burialův track. A když uzavíral výjimečnou skladbou Shoreline s vokálem Roberta Manose z letošního debutu, sborový potlesk a ovace nebraly konce. Synkrovi a všem, kteří byli ten večer u toho, se podařilo vytvořit místo, kde se zastavil čas a všechny ruchy světa jako by utichly. „The world can wait.“
Synkro (uk)
10. 10. 2015, Café Neustadt, Praha
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.