Tak daleko, tak blízko: Jan Fic

Rubrika Tak daleko, tak blízko zkoumá oblíbená zákoutí rozličných osobností. V předchozích dílech jsme se toulali po centru Prahy a Pardubicích, nyní zamíříme na venkov a do přírody za Janem Ficem. Bluesový hudebník nedávno vydal desku Potom, a co o něm nezjistíte v jeho textech, dočtete se níže. Oblíbené pochutiny, nápoje, dopravní prostředky, brněnské kavárny, panoramata, trasy a místa... A také, že na kytary nejen hraje, ale dovede je i vyrábět.

Co vidíš z okna?
Když pootočím hlavu, dívám se skrz balkonový dveře shora na malou náves s kostelem a socialistickou kostkou obchodu Coop Jednota a dál vesnický domečky, plazící se z kopce dolů až k řece. Jsem ve svým domě ve vesnici Rybníky na Jižní Moravě, takže když zvednu hlavu od návsi a podívám se na obzor, cítím celou tu obrovskou rovinatou plochu až k hranicím s Rakouskem.

Kam na snídani?
O patro níž, do kuchyně. Nikdy, ani v Brně, jsem nebyl příliš velkej fanda chození na snídani do nějakých podniků. Když je člověk orvanej z děcek a nikdy nekončící práce a vzbudí se rozlámanej a všechno ho bolí, je kafe a toust, a pokud možno co nejmíň chození a vůbec takový pozvolný vracení se k sobě ideální volba.

Oblíbená vycházková trasa?
Z Priessnitzových lázní Muzikantskou stezkou dolů do Jeseníku v létě v noci za roje světlušek, ale není snadný tohle zažít.

Kde na kávu?
V Brně v Černých polích, kavárna Monro. Kávoví hipsteři jistě podotknou, že to není nejlepší kafe v Brně, ale mám rád celkovej dojem. Kavárna je na rohu klidný prvorepublikový čtvrti, pár baráků od vily Tugendhat, v romanticky nepříliš udržovaným domě s obrovským geniem loci. Na zahrádce stín od vzrostlejch stromů, uvnitř hrozně zvláštní atmosféra. Chodil jsem tam s kamarády ještě dřív, než jsem měl ponětí, kde to vlastně jsem a co je vůbec káva. Jo a taky ke každýmu kafi dostanete panáka griotky.

A na večeři?
Když večeřím venku, většinou je to tak, že jdu s někým na pivo a v deset večer do sebe láduju nějakej burgr, tatarák a podobný parády. Podle toho, co kde mají. Rád střídám místa a za večer obejdu třeba tři čtyři hospody. Nebo v horším případě o půlnoci kebab v parku.

Něco tvrdšího?
Rád, děkuju.

Oblíbený klub, kino, divadlo nebo kulturní podnik obecně?
Kinokavárna na náměstí SNP v Brně. Sedíte u stolu ve velkým sále, objednáte si jídlo a pití, dostanete ho, zhasne se a na velkým plátně běží film. Nekecá se u toho, ale servírka vám v pohodě donese další drink. Škoda, že tam chodím tak strašně málo.

Kam se chodíš zašít?
Do dílny nebo do Jeseníků. Dílna je moje podivný království, kde můžu nosit roztrhaný, špinavý hadry, pít studený kafe plný pilin a srkat u toho, ukusovat z celý tabulky čokolády, klidně si pořádně zanadávat a něčím fláknout o zem, a když mi dojdou síly, tak si prostě sednu a nedělám vůbec nic. A vůbec nikomu to nevadí. V dílně se často odehrává i část mých domácích večírků, mám ji fakt rád, ať je sebevíc zaprášená a omšelá. No a když potřebuju vypnout úplně a chvilku prostě nebýt, zajedu do hor věčnýho podzimu.

Kdyby ses měl/a přestěhovat, kde by to bylo?
Myslím, že všechno má svý pro a proti a je pošetilý myslet si, že mi jiný místo k životu přinese víc štěstí. Asi nedokážu rozvinout nějakou romantickou představu bydlení třeba na břehu jezera mezi horama ve Slovinsku (takový bydlení jsme měli na pár dní, když jsme tam hráli kdysi s The Weathermakers na jednom festivalu. Bylo to úžasný, ale...), aniž bych hned neviděl fůru problémů s tím spojených. A to mě akorát háže do úzkosti.

Ideální dopravní prostředek?
Teď mě spousta lidí zodpovědných k planetě prokleje do desátýho kolene, ale nedovedu si představit život bez svýho auta. Rodinu mám rozstrkanou od Krkonoš až na Slovensko, mám tři děti v Brně a Uherským Hradišti a vzít je na výlet je pro mě nadlidskej výkon i s autem, natož bez něj. Pořád někam převážím kytary nebo dřevo na kytary (fošny, trámy, ale i celý kmeny), jezdím s kapelou nebo sám po koncertech. Jinak miluju vlaky, u nás mám nejradši soupravy Rail Jet (neplést s dopravcem Regio Jet) a strašně si ty cesty užívám. Ale vlakem uvezu maximálně tři kytary a nic dalšího, takže často ani na sólovej koncert se vlakem neuvezu. A s prázdnýma rukama jen tak pro radost téměř necestuju.

10+1 hudebních lásek Jana Fice si můžete poslechnout zde