Články / Recenze

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Adéla Polka | Články / Recenze | 09.11.2020

Blues. Jestli je tento žánr už relativně přežitý, Jan Fic, hudebník a výrobce kytar usazený v Brně, předvádí, co může přijít „potom“. Houpavým rytmem, texty a stylem zpěvu, který se místy podobá spíše recitativu, je album Potom absolutně bluesové. Nicméně zvuková pestrost pod tím, ta omáčka, ve které se tenhle splín koupe, dělá z Ficovy v řadě druhé desky něco víc než jen depresivní brblání nad životem.

Pocity potomka podvedené generace se spadem z Černobylu na hlavách, neschopnost žít spořádaný život, dost možná příliš silný vztah k pití a neutuchající touha zkoušet to znovu jsou hlavními tématy desky. Celý tenhle světabol pak podmalovávají industriální, řezavé a kovové zvuky, které jasně odkazují k práci rukama. Je v tom syrovost a slušivá ostrost. Přebal desky se zrezivělým ozubeným kotoučem uprostřed je pak v tomto ohledu zcela explicitní. Bolestivý splín naštěstí přináší zajímavé obrazy, a dokonce i záblesky štěstí v podobě rychlých orgasmů nebo mikrospánků, které však netrvají nikdy dlouho. Někdy je Fic v poloze týpka, co je sice dospělý, ale stejně volá: „Mámo, kde tě sakra mám, bojím se sám!“ a song Ve tmě pak evokuje neutěšené úzkostné pocity přerostlého dítěte, které své strachy ještě nepřekonalo. Jindy je Fic o něco optimističtější a provolává: „Někde tam je, já nevím kde, ale stejně to zkouším!“

A ať už jde o hledání čehokoliv, píseň Stejně to zkouším se hrne neúprosně vpřed a tok slov, který jde celkem snadno do hlavy, naštěstí rozkrajuje pravidelný řezavý zvuk připomínající cirkulárku. Příjemně, i když neméně temně, upouští od bluesové formy song Potom. Je to vlastně příšerně upřímný a chrčením zastřený lovesong. Slova „Věř, že jsou mý city ryzí. A bolí mě, že tě to bolí.“ jsou dojemné a to, co se pod nimi hudebně odehrává, je ponuře se valící synťáková zvuková kulička kovových pilin. A jsou to právě tyhle drobné hudební odřezky, které dělají Ficovy songy barevnými.

Na pozadí industriálního hlomozu se však některá témata jako důstojníci, moře nebo odkazy na westernovou tématiku jeví jako zbytečná klišé. A přitom stokrát zpracovaný motiv svítání se Ficovi naopak daří pomocí zvuku rozbíjení čehosi kladivem do jisté míry posouvat o kus dál. Pokud je tohle podobenství bušení v hlavě po ránu po flámu, pak je to utrpění autenticky kruté.

Dvojsmyslné pojetí motivu výtahu je pak tematicky o něco zajímavější. Fic se převtěluje do role obsluhy zdviže, zároveň ale mluví také o výtahu vzpomínek z něčí hlavy. Jako by bylo možné se doslova svézt výtahem něčích vzpomínek a všechno to nasát. „Jitku to sežralo od prsu,“ zní skladbou Listopad a rakovinové téma v závěru pomyslné úzkostné a propité after party už zase docela bolí. Jediná spása v tom všem, jediný bůh, jsou prý děti, ty, které jsou tak otravné, nedají pokoj, ale dost možná nic lepšího není. Dětská nevinnost a čistota strachu jako by se však na této desce s dospělostí zakalila a zrezivěla.

Info

Jan Fic – Potom (Indies Scope, 2020)
web vydavatelství

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Úprimná láska k hudbe (Alfie Templeman)

Jakub Veselý 21.11.2024

Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.

Spojit žánry a vysvobodit z melancholie (Jiný metro)

Magdalena Fendrychová 11.11.2024

Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.

Pořád překvapivý soundscape (The Necks)

Žofie Křížková 05.11.2024

Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.

Románek pozdního léta (Julia-Sophie)

Sára Prostějovská 28.10.2024

Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.

Rod se i přes nesnáze podařilo zachovat... (Rod Draka, druhá série)

Šimon Žáček 28.10.2024

Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?

Inšpiratívna periférna osmóza (JAMA 2024)

Lea Valentová 25.10.2024

Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.

Dekonštruovať tradície (Nathan Bowles Trio)

Michal Berec 05.10.2024

Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.

Ďalší výlet dovnútra (Kee Avil)

Richard Michalik 31.08.2024

Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).

Nádej na vyslobodenie emócií z masy chladného betónu (Jack the Hipper)

Jakub Veselý 30.08.2024

Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.

Kluci od velkých jezer z Ohia objevili svět (Cloud Nothings)

David Stoklas 27.08.2024

Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace