Shaqualyck | Články / Reporty | 06.04.2016
Co všechno lze stihnout za pět let? Vystudovat vejšku, povít robě a připravit jej na první školní den, procestovat svět, anebo udržet při životě hudební klub/čajovnu/alternativní prostor? Ideálně všechno najednou, nicméně to poslední se zrovna letos poštěstilo nadšencům z Kopřivnice, malého moravskoslezského Seattlu. Ten sice proslul coby mimořádně plodná hudební líheň, ovšem počet zdejších svatostánků zasvěcených muzice odpovídá poslední dobou spíš dlani vysloužilého pyrotechnika.
Mandala se každopádně stala trvalkou a k pátým narozeninám jí krom řady místních a přespolních přišly popřát i Děti mezi reprákama. Teda nakonec to dítě bylo jenom jedno. Jmenuje se Dominik, je mu 27 a přivezl s sebou loňskou desku Újezd, kterou laická i odborná veřejnost zahrnula veskrze pochvalnými reakcemi. Podle všeho k ní brzy přibude druhá, pročež se Dominikův intimní set nesl ve znamení prolínání starších kousků s těmi novějšími. Folkařina je hlavně o textech a ty mají Děti mezi reprákama v malíčku, alespoň soudě dle zasněných úsměvů na podlaze uvelebeného publika. Pavouci v poštovní schránce, Krach na burze, zatím můžu, dál se uvidí.
Zavládnuvší melancholii záhy utnuli brněnští Acute Dose, jejichž zvukově vytříbené kytarové melodie z alba Live Remake si dokonale podmanily prostor i všechny uši v něm. Vybavte si energii Franz Ferdinand a Kapranosův vokál, jen za rozvrzanost dosaďte jazzově zvonivou čistotu a něco málo matiky. P.S.: čipernějšího bubeníka jsem u nás neviděl, ani nepamatuju. Takhle vypadá zběsilost v srdci, v kopáku i na virblu. Poklona.
Děti mezi reprákama + Acute Dose
2. 4. 2016, [árt té kafé] MANDALA, Kopřivnice
foto © žakelýna
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.