Viktor Hanačík | Články / Reporty | 07.11.2024
Když vyrážím maďarským rychlíkem z Brna, zlatá litina slunce se vznáší nad hustou mlhou oblaků, horizont je v netušeném klidu a neodbytném očekávání silných hlasů. Ve stověžaté metropoli cítím civilizační tenzi mezi odstíny betonové a barvami listí, do toho záblesk vzpomínky na Struny podzimu a fenomenální večer s lyrickým zjevením Kae Tempest a rapovou rapsodií Saula Williamse v La Fabrice před třemi lety.
Renomovaný festival se od té doby přejmenoval na Prague Sounds a pokračuje s progresivní, eklektickou dramaturgií zaměřenou na současná alternativní jména různého druhu. Aktuální hlas amerického rapu McKinley Dixon v české premiéře nebo jazzová hvězda britské scény Nubya Garcia s novým albem Oddysey lákají v listopadových dnech, já volím klubový večer s filadelfskou umělkyní, „básnířkou apokalypsy“ a aktivistkou Moor Mother a newyorským raperem a literátem Billym Woodsem. Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie.
fotogalerii najdete tady
Na dlouhém baru La Fabriky mají zemité italské víno Primitivo. Podává jej půvabná dívka s hnědými očima. „Nechte si chutnat,“ usmívá se na mě, na moment zapomenu, proč jsem tady. Pro nezachytitelný půvab transcendence? Hodiny ukazují osmou, matný industriální sál Studia 2 je bez židlí a s do tlumeného modrého světla oděným jevištěm. Vepředu jsou desítky mladých, jazzu a módymilovných hip hop headů i vyšňořených boomerů, kteří pamatují devadesátkový rap. Woods se zjevuje ze tmy jen s laptopem, v černé mikině a bílýma nikeama. Slabší technickou stránku setu plnou play/pause momentů a překlepů v instrumentálních přechodech vyvažuje historkama o vzniku tracků, trousí moudra a vtipy o životě, jeho cenĕ. „Oceňuju, že nikdo nenatáčí, to se mi ve Státech nestalo celou dekádu,“ dodává pochvalně.
Beaty padají převážně z alba Maps, kopají od spodu a jsou nostalgicky mazlivé, klasická produkce parťáka Kennyho Segala, animace coveru alba jede celý set na pozadí. Zazní i No Hard Feeling z desky Aethiopes, kterou považuju za jeho nejlepší. Set představuje deklamační let plný surových emocí v lavinĕ hutných obrazů, zatímco jiní na beatech jezdí, on na nich lítá jako easyJet a dokonale vystihuje charakter skladeb. Jen pár skalních zná a skanduje časti textů, jinak je to míň vřelé, spíš neutrální přijetí. Ocenil bych, kdyby měl u sebe selektora nebo doprovodné muzikanty, i tak to utáhl královsky; jako osobnost, co má otevřenou mysl, spolupracuje s Danny Brownem, Aesop Rockem a Elucidem a miluje najjazlý boombap.
Woods dává tři přídavky, jelikož Moor Mother nestíhá zvukovku kvůli zpožděnému letu z Milána. Bude pod tlakem, a to chceme. Po rychlé přípravě překvapí zběsilý noisový jump scare a nepředvídatelný hluk jak ze špatného tripu, znejišťující všechny, kteří čekají skladby z posledního, oceňovaného alba The Great Bailout. S laptopem, samplerem, bubnem, chrastíkem a synťáky buduje chaotickou, tajuplnou, agresivní a proměnlivou atmosféru, jakou známe ze starších alb Fetish Bones a Analog Fluids of Sonic Black Holes. Ta ovšem nesedí každému svou nepředvídatelností a tísnivostí. Slabší žaludky utíkají z předních řad před hlukovou improvizací, distorzí zlých duchařských hlasů, nerozpoznaných traumat, politických, náboženských a sexuálních statementů. Poznávám nový remix World of Light od Sumaca, hutné postmetalové stěny, cítím pozitivní sílu tříštivě intenzivní deklamace o zabíjení, vykoupení, osvobození. Dav se začíná hýbat do temných pulzů a symetrická žlutá světla vytvářejí okolo Moor Mother auru radikální umělkyně na hraně katarze. Syrová, úderná tvorba rezonuje. Ve chvíli, kdy zavřu oči, rozpínavý zvuk pohlcuje strach, kosmickou hrůzu bytí. Půlhodinový set je málo, na některých divácích je vidět zklamání, jiní jsou v dojetí, ohromeni, v slzách.
Prague Sounds demonstroval dramaturgicky přesnou mušku přivést etablované a zároveň neotřelé umělce na jedno klubové pódium. Woods bez parťáka Elucida z Armand Hammer sólovĕ zářil a Moor Mother potvrdila neohroženou angažovanou personu ohýbající sílu lidského hlasu i mysl publika. Kapku zamrzela absence živých bicích, tracků z The Great Bailout a výraznější projekce, ovšem charisma a posedlost momentem řadí Moor Mother k tomu nejlepšímu vůbec. Cítil jsem v tom lidskost a odvahu pokládat ty nejnepříjemnější otázky, tváří tvář tlaku okolností: „Who we are? We are not human beings just living beings.“
Prague Sounds: Moor Mother (us) & billy woods (us)
4. 11. 2024 La Fabrika, Praha
foto © Zuzana Valešová
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.