Eliška Zamouřilová | Články / Reporty | 19.08.2016
Úterní večer v Riegrových sadech znamenal jen jedno – koncert The Neighbourhood, kteří k nám zavítali už v březnu do Lucerna Music Baru. V klubu bylo vyprodáno, a tak se rozhodli opět přijet, tentokrát pod širé nebe.
Předskakoval skvělý BØRNS z Los Angeles, který podal výkon hodný předskokanského génia. Setlist publikum nahodil na vlnu indie rocku a do konce večera už z ní nikdo na stagi nesjel. Nikdy se mi nestalo, abych řekla, že byl support lepší než headliner, BØRNS to se svými silnými vokály a krásně uvázaným tričkem dokázal.
Za velkého jekotu žen a strnulého postoje mužů vystoupili The Neighbourhood ze tmy s titulní písní How z debutového alba I Love You a rozproudili srdce, která se nestihla zahřát v průběhu BØRNSovy performance. Setlist byl průřezem jejich tvorby, když prokládali nové skladby (Daddy Issues, Wiped Out!) se staršími.
Možná je to poslední dobou trend svlékat se na pódiu, nebo jen frontman Jesse Rutherford napodoboval Iggyho Popa, když si hned po dvou písních strhl triko a třetí Prey už zpíval nahoře bez. Nemusel se bát dělat takové gesto hned na úvod, jelikož měl obdivuhodné pohledy vřískajících fanynek zajištěny od začátku až do konce. Co se ale také táhlo od počátečních tónů byl přemrštěný zvuk kytar a bicích. Vokální výlevy byly slyšet daleko hůř, slova se nedala rozeznat a špatné nazvučení se neslo ruku v ruce s výhledem na stage, kterému bránilo pár stromů. Co naplat, stromy se ani kvůli The Neighbourhood nepokácí, ale ozvučení, na které si fanoušci stěžovali už v Lucerně, vylepšit šlo.
Jesseho odhalená hruď příliš nekorespondovala se songem Sweater Weather, ale rádiový hit kapela musela zahrát. Nechce se tomu věřit, ale stále se chodí na koncerty jen kvůli několika známým flákům a taky kvůli zdviženým prostředníčkům uplatněných při chorálovém zpěvu You're too mean, I don't like you, fuck you anyway, You make me wanna scream at the top of my lungs ze skladby Afraid.
Na závěr indierockové seance pohřbila kapela své mládí songem R.I.P 2 My Youth. Žádné překvapení v podobě přídavku nepřišlo, což se předpokládalo. Patří to k jejich image, stejně jako nulová komunikace s publikem. Ještě ani neodbil začátek nočního klidu a The Neighbourhood se znovu ztratili ve tmě.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.