Adam Hencze | Články / Offtopic / / Movie/dox | 09.01.2016
Debut Roberta Eggerse The Witch (nebo taky The VVitch) je mrazivý thriller, který vyhrál cenu za režii na Sundance (plus nominaci na velkou cenu poroty) a který vzbudil nejeden údiv i na loňském festivalu v Karlových Varech. Ptáte se proč?
Týden tropických veder přerušila průtrž, která do festivalové kotliny přinesla krom vítaného krupobití s tisícem blesků i nezapomenutelnou projekci ve Velkém sále. Očekávání samozřejmě vysoká – kdy naposledy se stalo, že by na Sundance vyhrál horor? Upozornění na spooky zážitek a strach v očích byly naprosto na místě, nic minimalistického totiž nedorazilo, žadné thrillerové dloubání v nose ani prvoplánová lekačka. Redfordovo festivalové dítko totiž ocenilo čistokrevný hardcore horor, který se husí kůží připomene i půl roku od projekce při psaní recenze.
Eggers se kolem filmu už nějaký ten pátek motá jako kostymér a vedoucí výtvarných oddělení, nyní přesvědčuje vlastním režijním vedením a řemeslem, které staví právě na zkušenostech s prací s detaily. V rámci přípravy na zfilmování atmosférické povídky ze 17. století nakoukával Kubrickův The Shining a zadával švadlenám ruční šití kostýmů (dobovými postupy). Film budoval od začátku pečlivě do nejmenšího historicky věrného detailu, vytvořil funkčně promyšlený design produkce s chalupovým hospodářstvím u zakletých lesů v severním Ontariu. To představuje Novou Anglii kolem roku 1630, asi šedesát let před neblahými událostmi čarodějek ze Salemu. Jak příhodné.
Podtitul “a New-England folktale” to celé vystihuje docela přesně: devadesát minut nepříjemností, čistokrevného šílenství a psychologického rozkladu jedné fungující rodiny, ve kterém se normální divák bude pravděpodobně v duchu modlit za brzký konec; masochisté si to ovšem vychutnají až do vyzrálé hysterie poslední scény, posledního záběru, kdy už je většina sálu pod sedačkami a seškrabuje si z důlků zbytek očí. Skutečně to do stavu apokalypsy nemá daleko, a co hůř, těžko tomu cokoliv vytýkat.
Přítomnost typických lekaček může pro někoho snímek zbytečně degradovat, a to i přes jejich pouze občasné využití s přesností švýcarských hodinek. The Witch ale rozeznává mezi prvoplánovým nošením strachu a pozvolným pronikáním pod divákovu kůži – Eggers definuje rozličné prvky žánru a pracuje s nimi zatraceně skvěle, od zvěře přes mizení v lese po přírodní rány. Využívá rozpor fanatického křesťanství jako základní stavební kámen, staví ho do konfliktu se starou, prvotní silou, spojenou, jak už název snímku napovídá, s čarodějnictvím. Na tomto kameni stojí i charaktery, tedy rodina přistěhovalců z Británie. Ta hledá lepší budoucnost v kolonii Nové Anglie a uchovává si vnitřní integritu i přes vykázání z města do okolních lesů. Byl jejich prvotní hřích jejich osudem? A byl to vlastně hřích? Thriller brzo narazí na atributy nadpřirozena, pro které není racionální vysvětlení, ale Eggers je fascinován především dysfunkční rodinou a dobovým zasazením, oboje servíruje s podtrženým áčkem v indexu.
Eggersův rukopis lze číst jako psychologický rozklad člověka a jeho vnitřní víry. Oba motivy otec rodiny komentuje jako “zkoušku boží” a test duševní čistoty, ve které se i sebemenší hřích trestá extrémní krutostí. Lze ho číst i jako komorní hardcore horor, který promlouvá o budoucnosti, o čarodějnictví a s tím spojených tragédiích, když interpretace křesťanství dala vzniknout krom všeobecného dobra i nejednomu zlu.
Po technické stránce je The Witch děsivě precizní filmařinou, který ohromuje propracovaností, produkčním detailem, fotografií s přirozeným světlem povětšinou v exteriérech kanadských lesů a v interiérech chalupy nasvícených lucernou/svíčkou (na scény v chlévu nezapomenete), milimetrovým střihem s funkčně využitou zvukovou stopou. Celý plíživý fuckfest je navíc obalen přiléhavým hudebním doprovodem Marka Korvena, jehož taktovka je vždy připravena podtrhnout tíživé mlhavo a vykřiknout nad extrémním zlem, jehož jsou sekvence nenápadně plné.
Eggers má navíc úžasného casting directora: hlas Ralpha Inesona je něco, co vás bude ještě dlouho pronásledovat ve snech, ve spojení se staroangličtinou je to samostatný filmový prostředek. Dobový jazyk protíná celou stopáž snímku a je třeba si na něj dobrých deset minut zvykat, k Shakespearovi je naštěstí daleko a anglisté mrtvý jazyk jistě ocení. Do filmu zapadá, stejně jako tam zapadá Thomasin, jméno postavy a herecké podání Anyi Taylor-Joy – nováčka v branži, hnědooké blondýny s uhrančivým pohledem a nejistým pozadím (charakterovým), která především v posledních scénách exceluje. To samé platí pro dvojčata – ta se navíc začnou až nápadně motat kolem kozla na zahrádce. Jakmile zmizí novorozeně Samuel, krvavá lázeň začíná a počet ušpiněných spodniček v sále roste exponenciálně.
The Witch je strhující debut po okraj naplněný zlověstností a špičkově zvládnutým řemeslem. Výpadek proudu v promítacím sále karlovarského festivalu s bleskovým peklem venku v podobě superbouře přidaly ještě několik procent k celkové atmosféře, i když The Witch nic takového nepotřebuje. Je to strašidelná, děsivá, šílená noční můra, která by neměla být viděna. V březnu se na české premiéře ale určitě uvidíme.
Čarodějnice / The Witch
Režie: Robert Eggers, 2015
www.thewitch-movie.com
Vyšlo v magazínu Pinbacker, redakčně upraveno.
Tomáš Jančík 05.01.2024
Kaurismäki vytvořil nadčasový snímek o opuštění a strachu ze sblížení, ale s notnou dávkou humoru a romantiky.
Klára Řepková 05.12.2023
K tomu se přidává propracovaná choreografie se skupinou tanečníků, kapela a skvělé album inspirované discem ve středu pozornosti a velkolepý spektákl je na světě.
Tomáš Jančík 30.11.2023
Scorsese si v mocných stopážích už desítky let libuje, takže i když pracuje s pomalejším tempem, není tu prostor na slepá místa a délka je adekvátní obsahu.
Tomáš Jančík 09.11.2023
Na Letní filmové škole se sál oprávněně bavil celou hodinu a půl a po skončení sklidil film nadšený potlesk, následovaný ovacemi pro svéráznou představitelku matky Simonu Pekovou.
Klára Řepková 20.10.2023
Když letos na jaře americká zpěvačka Taylor Swift vyjela na turné, rychle se z toho stal pořádně megalomanský projekt. Filmová verze koncertu jako alternativa?
Andrea Kubová 12.10.2023
Ačkoliv pro některé zůstávají jeho charakteristické manýry nepostradatelné, pro jiné se stávají jaksi okoukanými.
Tomáš Jančík 22.08.2023
Tvůrčí svoboda, jakou od mateřské firmy snímek dostal, je až překvapivá, protože od prvního momentu se s ní hlas vypravěčky nemaže.
Tereza Bonaventurová 14.12.2022
Surrealistická jízda plná symbolů, repetetivních rýmů a popkulturních odkazů vás vezme na vesele imaginativní výpravu za těmi nejhoršími problémy současného světa.
Julia Pátá 01.12.2022
Můžeme si pokládat otázku, zda Sedlák natočil film, který má oslovovat generaci Z. Hledání odpovědi však nemá smysl. Banger.
Jakub Blaho 14.11.2022
Filmár a hudobník Jan Foukal nasadzuje ružovejšiu optiku a v novom filme dokumentuje silnejúce priateľstvo s Albertom Romanuttim, frontmanom Bert & Friends.