Totem Skin: Nejvíc se hádáme, kdo bude řídit

Rozhovor s kapelou Totem Skin trval nakonec déle než vlastní koncert, upřímnost a nadšení mladých Švédů mě ovšem dostaly natolik, že jsem brala svoje první LP. Jednou to bude základ sbírky, stejně jako koncert na Sedmičce pro tyhle mladíky. Odvahu k prvnímu interview kapely sebrali zpěvák Henrik Dahlqvist a kytarista Christoffer Öster.

Vidím, že dodávku už jste si polepili logem kapely.
Christoffer: Ta je našeho bubeníka, auta ho hodně bavěj, tak jsme si říkali proč ne.

Máte dva vokalisty, je těžký se synchronizovat?
Henrik: Vůbec ne. Kdykoli píšem texty, dokážem si říct, kdo z nás si vezme kterou část. Podělíme se.

Christoffer: Texty jde dělit docela spravedlivě. Každý dostane stejně „řvacího“ času.

A zvládáte šest lidí v kapele?
Christoffer: Jde to, na týhle tour je nás jenom pět, druhýmu kytaristovi se před dvěma týdny narodilo dítě, tak nemohl. Všichni jsme z jednoho města, kamarádi už roky, takže spolu vycházíme. Zatím. (smích)

Henrik: Cestování není problém. Jediná potíž je rozhodnout, kdo bude sedět v dodávce sám vzadu.

Christoffer: Nejvíc se hádáme, kdo bude řídit. Každopádně my jsme nadšený, že můžeme vůbec na tour vyjet, jsme nová kapela.

A přestože hrajete teprve druhým rokem, album mělo opravdu dobré recenze.
Christoffer: Jo, taky si myslím.

Henrik: Je skvělý slyšet, že se lidem líbí naše muzika.

Christoffer: Ohromilo nás, že se album dostalo ven nejen u nás ve městě, ale i po celý zemi.

Ale natáčeli jste v Británii.
Henrik: Jo, v Southamptonu v Ranch Production House.

Jak jste se tam dostali?
Christoffer: Chlápek, co nás nechal nahrávat, hrál v kapele The Long Haul a teď hraje kytaru v Goodtime Boys a všechny svoje desky nahrával v tomhle studiu, stejně jako některý švédský kapely. Na desce se povedlo zachytit skvělou atmosféru, zní skoro živě.

Henrik: Líbila se nám jeho předchozí práce, poslali pár mailů a bylo. Christoffer: Pro nás to zároveň bylo něco jako prázdniny. Říkali jsme si, proč album nenatočit venku, kde to je možná dokonce levnější než doma. To byl hlavní důvod.

Takže ve Švédsku je náročný nahrávat?
Henrik: Ani ne tak náročný jako drahý.

Christoffer: V místě, odkud pocházíme, není tolik hardcore kapel, spíš metal, švédskej death metal, nahrávají jinak a na naši muziku by to nesedělo. Náš bubeník má domácí studio, tam jsme všechno přednahrávali, stejně jako první dvě EP a dema.

U vás doma, v Börlange, nehrajete moc koncertů.
Henrik: U nás ve městě skoro nikdo hardcore neposlouchá, dělali jsme tam jednu show a přišlo asi pět lidí. Je zábava hrát jen pro kamarády, ale ne zas tak moc.

Christoffer: Chceme objevovat nová místa, potkávat nové lidi. Jeden z důvodů založit kapelu bylo ježdění po světě.

A jak se zbytek Švédska staví k hardcoru?
Christoffer: Hardcore se ve Švédsku rozrůstá, je spousta skvělejch kapel, hodně se toho teď děje.

Henrik: Hlavně ve velkých městech. Börlange je spíš menší.

A jak teda udržujete kontakt s tím, co se děje ve zbytku země?
Christoffer: Asi jako každej, díky internetu.

Henrik: Máme nějaký kámoše, třeba basák, co s náma jede tour, je záskok, seznámili jsme se s ním přes scénu.

Christoffer: Dělal pro nás koncert. Od tý doby s ním počítáme a pozvali ho taky na tour.

Henrik: Jinak než díky švédský hardcore komunitě by to nešlo udělat.

Christoffer: Lidi se snaží pomáhat a podporovat se.

Slyšela jsem, že ani moc netoužíte po nálepce hardcore kapela, čím to?
Christoffer: Chceme hlavně hrát písničky, točit se kolem, nechceme se nechat onálepkovat, ale jo, naše kořeny jsou v hardcore-punkové scéně.

Henrik: Takhle, nazýváme to hardcore, ale nechceme se přibližovat jen jednomu hudebnímu území, necháváme to otevřené. Punk rock by se dal taky použít.

Christoffer: Záleží, kdo se ptá, jestli rodiče, lidi jejich generace si pod pojmem punk představí Sex Pistols. (smích)

Co jiného než hudební inspiraci si z hardcore komunity berete?
Christoffer: Někteří z nás jsou vegani, vegetariáni. Já jsem vegan od roku 2006 a samozřejmě jsem se o veganství dozvěděl díky hardcoru.

Takže to bereš jako životní styl, není to jen o muzice.
Christoffer: Těžko říct, nevím úplně jistě, o čem všem je hardcore životní styl, naše město je fakt malý. Pěkně těžká otázka.

Ale pivo, koukám, piješ.
Henrik: Jestli myslíš straight edge, tak to ne, to nejsme. Ale náš druhý zpěvák alkohol nepije. Nic proti straight edge lidem nemáme, mají náš respekt, jen toho nejsme součástí.

Hardcore vás teda bralo už dávno.
Christoffer: Pamatuju si, že první kapelou, kterou jsem objevil, byli švédští Refused. To bylo koncem 90. let, bylo mi tak devět, deset, máma mě vyzvedla ze školy, jeli jsme domů a najednou v rádiu hráli Refused a něco na energii, která z toho šla, mě dostalo, hned jsem křičel, že tohle album chci. Přestože máma nemá ráda ani hard rock, CD mi koupila a od tý doby jsem zaprodanej. (smích) Henrik: Já jsem se k hardcoru dostal díky němu, tak deset let zpátky.

Christoffer: Nejdřív jsi poslouchal Nirvanu.

Henrik: Jo, a věci kolem punk rocku. Hardcore mě nebralo, hlavně protože jsem o něm ani nevěděl. Popravdě, nejprve mě hodně post-rock, ten mě dostal ke screamu, a tak jsem se nakonec dozvěděl i o hardcoru.

Viděla jsem, že máš pěknou řádku efektů, já jsem z nich vždycky dost zmatená, ještě se v nich tolik neorientuju.
Christoffer: Já jsem na tohle dost ujetej. Ohledně kytar a efektů sleduju internet, recenze, na koncertech se bavím s lidma. Zvuk, o který se snažím, je inspirovanej švédskym death metalem, ten se mi hodně líbí.

Henrik: Ale to samozřejmě není jediná inspirace, používáme delay a reverb a myslím, že moc deathmetalovejch kapel je nepoužívá. Efekty nám pomáhají dostat zvuk, který pasuje.

Kde je sháníš?
Christoffer: Ve městě máme obchod, ale mě zajímaj spíš starý věci, sedmdesátá a osmdesátá léta, takže kupuju na ebayi.

Ještě k vašemu albu Still Water Runs Deep – dost temná muzika. O čem vlastně je?
Christoffer: Není to tak, že bysme si řekli: a teď uděláme temný album. Šlo to tak nějak přirozeně, už díky okolí, kde žijem. Já žiju v lesích na venkově.

Henrik: Švédsko je temná země sama o sobě. Okolí a příroda ovlivňuje jak náš zvuk, tak texty. Na přebalu je obrázek „Huldry“, což je stvoření ze švédského folkloru, strážkyně lesa a ta myšlenka hezky sedí. Na albu jsou i společensko-kritické elementy, to je pro hardcore kapely typický, ne tolik pro nás, ale něco tam je.