Ukázalo se, že chraplák a slovo bejbe v textu je stále in

Jeden by řekl, že pro lidi, kteří zkavrujou Come Together a ještě do toho rapujou, není v nebi místo. Ale právě v londýnském klubu Heaven byla rocková předskupina Kombo, se svým půlhodinovým setem čítajícím upravený hit Beatles či akordeonové sólo roztomilého klávesáka se vzezřením irského skřítka, působivým rozehřátím publika.

A pokud se ještě někdo z bezmála tisícovky návštěvníků pořádně nerozkmital, následující gig už ho musel pokořit. Říkají si Itch, mají hodně bubnů, ale taky klávesy a noťas, a jejich hudbu si můžete představit asi takto: vypijte trojité espresso, pusťte si do levého sluchátka Asian Dub Fundation a do pravého Hadoukeny, patnáctkrát se zatočte dokolečka a stejně nedocílíte efektu, který nastal, když hyperaktivní míšenec s osobitým přízvukem a holka s Mickey Mousem na tričku skočili do davu zpívaje London is burning.

Ale důvod, proč Heaven praskal ve švech, přijel ze slunné Kalifornie, na hudební scéně se objevil před třemi lety a zatím jediné album Megalithic Symphony zdárně kombinuje elektroniku a rock. Za futuristického kvílení kláves a vřavy v publiku vešla na pódium pětice mužů z L.A. v čele s dlouhovlasým blonďákem v jižanské košili, který se chopil majku a začal show.

Po poslechu desky zaškatulkoval nejeden posluchač Awolnation do indie rocku, avšak symfonie elektrických zvuků, kytarových orgií a mlácení do bubnů za přítomnosti oslepujícího blikání světel spíše ukazovala, jak by asi vypadal rock’n’roll v matrixu. První tři písničky tak nějak prolétly ovzduším a nebylo moc poznat, která zrovna hraje, ale publikum se příjemně bavilo a obsah mého plastového kelímku byl brzy pohřben ve spárech pogujících konversek tam někde pod pódiem.

Song, který už všichni poznali, Not Your Fault, přinesl trochu milostné tématiky, když byl ten Valentýn. Frontman Aaron Bruno předvedl komorní taneční kreaci a dojatá fanynka vedle mne to okamžitě sdílela na facebooku. Paradoxně až při Wake Up přišlo uvolnění tempa, zpěvák zavítal mezi fanoušky v předních řadách, aby jim zapěl přímo do ouška. Když se odebral zpět na pódium, přišel čas to zase rozjet. „Well I met an old man/ dying on a train./ No more destination/ no more pain./ Well he said/ one thing, before I graduate.../ never let your fear decide your fate.“ Motivační Kill Your Heroes rozskákala přední řady.

Awolnation se vrátili k původní myšlence, že exnout na hluk není zase tak špatný způsob smrti a naservírovali publiku Soul Wars a Joke, přičemž synchronizovanými akordy a údery do kopáku vzbudili královnu Alžbětu II. v nedalekém paláci. Přišla chvíle klávesáka, aby známým akordem započal Sail, skladbu, co se proslavila hlavně díky klipu Shawny Howson s miliony shlédnutími na youtube. Ukázalo se, že chraplák a slovo bejbe v textu je stále in, song pomaličku dozněl a hoši se odebrali do backstage.

Řev a pískot, chceme víc! Aaron je fajn chlap a nenechal nás dlouho čekat. Přišel však sám - teda jen s majkem - a zazpíval nám písničku. Protože je tady v klubech zakázáno kouřit, zapalovač moc lidí nemělo, tak aspoň displeje iPhonu pro romantiky.

Zbytek kalifornské posádky se vrátilo na palubu londýnského pódia a spustilo energickou Burn it Down. Hravé klávesy, tančící zpěvák s horečkou pátečního večera a kytarista drze a vášnivě ojíždějící prstem struny svého nástroje coby rozloučení s rozpařeným hledištěm. „Dance/ baby, dance/ like the world is ending...“ Desetiminutová symfonie, Knights of Shame, která prolíná dojímavé pasáže inspirované broadwayskými slaďáky a zvuk temných postranních uliček za úplňku, aby nakonec naservírovala i trochu rapu. „I beat the ghoul/ my beats are cool/ but here's last kiss/ all suckers/ they will cease to exist/ I can't entertain with a beat up human/ lay waste to cities/ leave towns in ruin.“

Show končí. Třebaže jsem cestou metrem do Heavenu některé skladby přepínal, protože mě prostě nebavily, živé vystoupení jsem si maximálně užil. Přes všechnu tu změť zvuků bylo sem tam těžké rozeznat, který song hraje, ale to neva, Awolnation připravili energickou a zábavnou kalbu, jak se na londýnský páteční večer sluší.