Ondřej Oharek | Články / Reporty | 01.08.2022
Pod ranní oblohou vchází do Reduty první návštěvníci. Přes brzkou hodinu je v sále plno, projekce Vitaliny Varely (2019), vítěze Locarna, patří k velmi očekáváným. Děj je zasazen do chudinské čtvrti Lisabonu, kam titulní postava přijíždí z Kapverd hledat manžela, který ji dávno opustil. Portugalský režisér Pedro Costa k zobrazení slumu používá statické záběry pracující se šerosvitem a tmou. Jde o svébytné a pozvolné vyprávění, v němž bída ulic intenzivně ožívá.
Rytmus dnešního dne určují kroky davu, který se od včerejška rozšířil. Fronty do kin i na kafe houstnou. Nepřekvapí mě, když zaslechnu, že z kapacitních důvodů si nově příchozí nemohou zařídit akreditace. Je neděle, Filmovka naplno ožívá.
Film Assunta Spinová (1915) je promítaný v rámci divácky oblíbené sekce němých filmů s živou hudbou. Letošním tématem jsou italské filmy o divách, ztvárněných dnes legendárními herečkami. Než projekce začne, přichází Radomír D. Kokeš s úvodem, při kterém se sál směje jako na stand-up vystoupení. Poté začíná drama prosté a odvážné dívky Assunty (Francesca Bertini), doprovázené kapelou Chief Bromden. Syntéza postrockových tónů a neapolských ulice funguje výborně a zpětně nedokážu říct, co na mě působilo víc.
Součástí akce je také program ve stanech, které jsou rozeseté po parku vedle Hvězdy, epicentra festivalového dění. Smutek v literatuře a hudbě, tak se jmenuje přednáška, kterou mají Jan Bělíček a Karel Veselý na základě svých publikací. Hlavním tématem je otázka, jak se současné krize, ať už jde o polarizaci společnosti nebo o klimatickou změnu a úzkost z ní pramenící, projevují v kultuře.
Když jdu závěrem dne na Osamělost přespolního běžce (1962), přemýšlím, proč si letos daleko víc vybírám starší filmy a opouštím své oblíbené sekce. Nejspíš proto, že touhu objevovat současné festivalové kousky vystřídala touha po historických zákoutích. Na to je Filmovka ideálním místem, protože svého vzdělávacího charakteru se nikdy nevzdala a stále nabízí množství retrospektiv. Za jeden den tak lze poznat filmové novinky, zapomenutá díla, a také zavítat do britského nápravného zařízení pro mladistvé, kterému se vynikající běžec a zloděj Colin Smith (Tom Courtenay) nehodlá podrobit. A to ani před cílovou páskou.
Letní filmová škola Uherské Hradiště
29. 7. – 4. 8. 2022 Uherské Hradiště
foto © Marek Malůšek
Jiří Přivřel 18.09.2024
Vodu ohřeju na plynu a na nádvoří hučí agregát. Vašek Adam z Jednoty je zcela nad věcí a ujišťuje mě, že dnešní program to utáhne...
Marek Hadrbolec 16.09.2024
Svítí tu bílý nápis Macocha, do uší se dere agresivní zvuk kytar a zpoza bubnů zběsile tepe srdce rokle.
Mimi Filova 12.09.2024
Samotná cesta na miesto činu, iba na skok z autobusovej stanice, ktorá je súčasťou skanzenu rozpadávajúcich sa slovenských staníc, predpovedá festival...
Jiří Přivřel 12.09.2024
Vodomil, GbClifford, ježunka, Gnäw, kuňka, Šimanský & Niesner... sobota u vody.
Václav Valtr 10.09.2024
Očekávání bylo poněkud zkaleno, když přišlo oznámení, že vokalista Rully Shabara nedostal vízum a Senyawa bude vystupovat jen v poloviční sestavě. Ta měla eso v rukávu.
Václav Valtr 09.09.2024
Heilung moc dobře vědí, co dělají, a tak pokud se cynickému divákovi občas honilo hlavou, že jde o show hlavně na efekt, záhy na to zapomněl, protože jen seděl a…
Dantez 08.09.2024
Po krátkém tichu přechází chladná modř do krvavě rudé, nejde přitom o velebení někdejších krví brocených činů. Poslední fáze patří Deathcrush, první nahrávce Mayhem.
Akana 08.09.2024
V jednu chvíli na pódiu kvílí a cvrliká i pět nástrojů najednou a jako nerozborné spřežení vytváří plný, a přece vzdušný sound, v němž si kytary nijak nepřekážejí.
Filip Peloušek 04.09.2024
Není tajemstvím, že na Moody Moon Noize hrají prostory stejně významnou roli jako to, co se v nich odehrává. „Kdybych neměl fotky, nevěřil bych, že se to stalo.“ My taky.
Michal Berec 25.08.2024
Vystupujúc na zastávke Zitadelle berlínskeho U-Bahnu si všímam chlapíka, ktorý otvára fľašu piva o automat na lístky.