Michal Smrčina | Články / Reporty | 08.03.2019
Po dvou letech zpátky v Praze a opět na začátku jara. Jako by chlapci z Pontiak měli potřebu ohlašovat konec zimy a začátek teplejších měsíců. Silná hudba s pozitivním nábojem a životním elánem k tomu sedne. Tehdy jim v Lucerně předskakovali hluční Or a tematicky křitili album Jaro. Nešlo tolik o uvedení hlavní kapely nebo budování atmosféry, ale o plnohodnotnou dávku obnaženého noise rocku a krev na strunách – zážitek, který v lecčems headlinery předčil. Tentokrát je nastavení odlišné. Pontiak si s sebou přivezli So Low, sólový, čistě instrumentální projekt Tylera Trottera z Watter či Om.
Internet mlčí, očekávání je všelijaké, hlavně mlhavé. Stage už je vybavena všemi instrumenty, což „úzkoprofilovému“ hudebníkovi nenahrává – jako by spoluhráči odešli a nechali ho tam samotného. Pozornost ukecaného publika je roztroušena, sálem se korzuje a debatuje za doprovodu sedativních ambientních ploch, šedého beatu i jemných náznaků brnkané psychedelie. Trotter sice nebuduje fádní krajiny, ale v takto nesoustředěném prostředí jeho snaha supluje výtahovou hudbu.
fotogalerie z koncertu tady
Jaká změna, když na pódium vstoupí tři bratři Carneyovi. Import z venkovské Virginie, vousy a košile, věčný optimismus. První riffy odpalují do blaženého kývání, Futurum připomíná veletrh špinavých zmoklých psů s dlouhou srstí a svítícími čumáky. Pontiak od desky Dialectic of Ignorance z roku 2017 sice novým materiálem nedisponují, jejich diskografie ale vydá na dlouho a nabízí širokou paletu motivů, ze které stačí brát a setlist se přirozeně formuje. I v tom je kouzlo kapely – nenucenost, ale i promyšlenost a respekt ke kytarovým klasikám. A životní filosofie, zahrnující život na farmě, přírodu, kytary a vlastní pivovar Pen Druid Brewing. Proces hudební tvorby se prolíná s procesem vaření piva, prakticky i ideově, jak sami říkají: alchymie nápoje a zvuku. Stvrzují to nadšenými přípitky z lahvové plzně a potvrzují omšelé klišé, že v jednoduchosti může být síla. Základní sestava rockové kapely, tři vokály a bohaté výlety do psychedelie, hard rocku, stoneru i třeba jazzu. Rukopis Pontiak je rozpoznatelný od jejich začátků, přesto lze sledovat vývoj, od neukázněných skladeb z alba Innocence k propracovaným, vzdušným hymnám z posledního alba. Své místo má i archivní počin Comecrudos, reprezentovaný skladbou Part III.
Zasněné surfování na riffech, co si nárokují celý prostor Futura. Přesto by to šlo ještě lépe – zvuk neburácí, úroveň hluku je velmi střídmá, věci by prospělo trochu potrápit ušní bubínky a cítit vibrace aspoň v břiše. Je ovšem paradoxní, že koncert, co trvá přes hodinu a jehož skladby se přeci jen navzájem podobají, nenudí. Živelnost, poezie a srdce na talíři rurálních sládků s kytarami fungují spolehlivě.
Pontiak (us) + So Low (us)
6. 3. 2019 Futurum Music Bar, Praha
foto © David Pelikán
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.