Články / Reporty

Veletrh špinavých zmoklých psů (Pontiak)

Veletrh špinavých zmoklých psů (Pontiak)

Michal Smrčina | Články / Reporty | 08.03.2019

Po dvou letech zpátky v Praze a opět na začátku jara. Jako by chlapci z Pontiak měli potřebu ohlašovat konec zimy a začátek teplejších měsíců. Silná hudba s pozitivním nábojem a životním elánem k tomu sedne. Tehdy jim v Lucerně předskakovali hluční Or a tematicky křitili album Jaro. Nešlo tolik o uvedení hlavní kapely nebo budování atmosféry, ale o plnohodnotnou dávku obnaženého noise rocku a krev na strunách – zážitek, který v lecčems headlinery předčil. Tentokrát je nastavení odlišné. Pontiak si s sebou přivezli So Low, sólový, čistě instrumentální projekt Tylera Trottera z Watter či Om.

Internet mlčí, očekávání je všelijaké, hlavně mlhavé. Stage už je vybavena všemi instrumenty, což „úzkoprofilovému“ hudebníkovi nenahrává – jako by spoluhráči odešli a nechali ho tam samotného. Pozornost ukecaného publika je roztroušena, sálem se korzuje a debatuje za doprovodu sedativních ambientních ploch, šedého beatu i jemných náznaků brnkané psychedelie. Trotter sice nebuduje fádní krajiny, ale v takto nesoustředěném prostředí jeho snaha supluje výtahovou hudbu.

fotogalerie z koncertu tady

Jaká změna, když na pódium vstoupí tři bratři Carneyovi. Import z venkovské Virginie, vousy a košile, věčný optimismus. První riffy odpalují do blaženého kývání, Futurum připomíná veletrh špinavých zmoklých psů s dlouhou srstí a svítícími čumáky. Pontiak od desky Dialectic of Ignorance z roku 2017 sice novým materiálem nedisponují, jejich diskografie ale vydá na dlouho a nabízí širokou paletu motivů, ze které stačí brát a setlist se přirozeně formuje. I v tom je kouzlo kapely – nenucenost, ale i promyšlenost a respekt ke kytarovým klasikám. A životní filosofie, zahrnující život na farmě, přírodu, kytary a vlastní pivovar Pen Druid Brewing. Proces hudební tvorby se prolíná s procesem vaření piva, prakticky i ideově, jak sami říkají: alchymie nápoje a zvuku. Stvrzují to nadšenými přípitky z lahvové plzně a potvrzují omšelé klišé, že v jednoduchosti může být síla. Základní sestava rockové kapely, tři vokály a bohaté výlety do psychedelie, hard rocku, stoneru i třeba jazzu. Rukopis Pontiak je rozpoznatelný od jejich začátků, přesto lze sledovat vývoj, od neukázněných skladeb z alba Innocence k propracovaným, vzdušným hymnám z posledního alba. Své místo má i archivní počin Comecrudos, reprezentovaný skladbou Part III.

Zasněné surfování na riffech, co si nárokují celý prostor Futura. Přesto by to šlo ještě lépe – zvuk neburácí, úroveň hluku je velmi střídmá, věci by prospělo trochu potrápit ušní bubínky a cítit vibrace aspoň v břiše. Je ovšem paradoxní, že koncert, co trvá přes hodinu a jehož skladby se přeci jen navzájem podobají, nenudí. Živelnost, poezie a srdce na talíři rurálních sládků s kytarami fungují spolehlivě.

Info

Pontiak (us) + So Low (us)
6. 3. 2019 Futurum Music Bar, Praha

foto © David Pelikán

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace