Vinyla bez lesku a překvapení

Kdyby tuzemští bookmakeři přijímali sázky na vítěze cen Vinyla, měl by před letošním vyhlašováním nejnižší kurz kolektiv Genot Centre. Loni se dvojici Ondřej Lasák a Wim Dehaen dařilo snad všechno, na co sáhli, což koncem roku ocenil i britský server The Quietus, když Genot Centre zvolil kazetovým labelem roku. Čerstvou Vinylu v kategorii Počin roku je možné číst jako další stvrzení výjimečné vize, která činnost kolektivu pohání.

Neméně důležitého aspektu ocenění se dotkl Ondřej Lasák ve své děkovné řeči. Připomněl, že Genot Centre je jen jednou z mnoha part, které se v Česku snaží provozovat nekomerční hudební aktivity, byť jde často o nevděčnou a finančně i energicky ztrátovou záležitost. Jmenovitě vyzdvihl činnost žižkovského klubu Punctum Krásovka a zmínil i improvizační akce Wakkushopu. V závěru svého proslovu vyzval přítomné k podpoře nezávislé, zdola organizované kultury.

Docela by mě zajímalo, kolik lidí si jeho slova skutečně vzalo k srdci a koupilo si třeba album vzápětí oceněné producentky Enchanted Lands. Její debutová deska Feed Goals totiž vyšla právě péčí Genot Centre. Ani u tohoto vítězství nešlo o žádné velké překvapení - nahrávka byla jedním z nejvýraznějších počinů na poli tuzemské experimentální elektroniky a svým osobitým zvukem patří k deskám, které českou kotlinu dalece přesahují.

Nominovaná byla ostatně i v kategorii Deska roku. Pětadvacetičlenná porota ale nakonec upřednostnila debutové album Půl litru země posthardcoreových Pacino. Dala tak najevo, že zajímavé počiny nemusejí vznikat jen na elektronické části hudebního spektra, nýbrž že můžou být plodem kreativního kombinování odkazu toho nejlepšího z alternativní kytarové hudby uplynulých dvou dekád.

fotogalerie z příslušného večera zde

Tato slova ostatně platí i o českobudějovické kapele Sýček, která se představila v prvním ze dvou koncertů, předcházejícím samotnému vyhlašování. Hypnotická rytmika se u tohoto ptáčka mísí s cyklickými kytarovými rify a výsledek je nesmírně okouzlující. Pravda - při chytání zpětné vazby se z reproduktorů ozývalo nepříjemné pískání, on ale ani poslech loňské desky I. není žádná procházka šumavskými hvozdy.

Sýček pochází ze stejné líhně, jako následně vystupující Kalle. Miláčky tuzemské kritiky trápil špatný zvuk na pódiu, přesto svůj set hrdinně odehráli až do konce. Jihočeská dvojice se momentálně nachází ve vrcholné formě, což ukázalo už loňské, na Vinylu rovněž nominované, album Saffron Hills. Osobně jsem byl překvapen, kolik partů mají Kalle předtočeno. Na intimní prožitek z jejich vystoupení to ale nemělo zásadní vliv.

Po vyhlášení výsledků nastoupili na pódium Midi Lidi, kteří rozdělili publikum na dvě části. Ta větší se naladila na vlnu poněkud estrádního popu a nechala se jí unášet vstříc půlnoci. Zbytku, kam jsem patřil i já, kapela poskytla ideální záminku k intelektuálním debatách o kapelách, které odmítají stárnout (zdravíme Tata Bojs). Na celkově pozitivním dojmu z celého večera ale slabší závěr nedokázal nic změnit, stejně jako mírné rozpaky z moderátorského výkonu Adély Elbel.

V porovnání s konkurenčními cenami Apollo působí Vinyla možná jako chudší příbuzná. Vyhlášení výsledků se nesnaží imitovat mainstreamové hudební ceremoniály, první a poslední slovo na nich hraje hudba a tak tomu bylo i u letošního ročníku. Co na tom, že je to bez lesku a leckdy i bez většího překvapení. Svým způsobem jde o takový každoroční kmenový rituál, kterým se stvrzuje příslušnost k nejlepšímu kmeni, jaký znám.