Denisa Píšová | Články / Reporty | 13.05.2017
Odstartovalo se o půl osmé Françoisem Svalisem. Se zlatými třpytkami na obličeji lákal publikum na směsici deep housu a techna a koho to nezajímalo, ten si prohlížel merch, kde zaujala hlavně větrovka. Kdo nic nekoupil, prohloupil, na webu islandské kapely Vök si může koupit maximálně vinyl.
Koho zklamalo, že na novince Vök nazvané Figure ubylo charakteristického saxofonu, smutnět nemusel. Naživo totiž řádil a sóla Andriho Enokssona patřily k vrcholům večera. Po loňském dvojkoncertu s Never Sol se Vök dostalo více prostoru, rozšíření repertoáru umožnilo devadesátiminutový set. Začalo se údernou Breaking Bones, výtečně fungující jako otvírák alba i koncertu, který byl průřezem dosavadní tvorby. Zpívalo se anglicky, výjimkou byla Við Vökum z prvního EP Tension.
fotogalerie z koncertu tady
Jakkoliv studiovka Figure působí místy utahaně, naživo měla grády, kombinace živých nástrojů a elektroniky fungovala na výbornou, stejně tak ledový vokál Margrét Rán Magnúsdóttir. Nejpůsobivější byly po sobě jdoucí Polar a Lightning Storm, které spolu pozoruhodně kontrastovaly. Vök jsou přirovnáváni k The xx a kytarové linky v titulní skladbě nebo singlu Show Me k tomu svádí, na mysli ale vytane i taková MØ. Vök ukázali cit pro melancholické momenty, ale i výbušnost, jako v refrénu Waterfall nebo v agresivní If I Was.
Zajímavá hudba, skromné vystupování, otevřenost po koncertu, komunikativnost. Vök znamená v angličtině něco jako „a hole in the ground“ a dobře naladěná kapela u piva toho řekla daleko více.
Vök (is) + François Svalis
11. 05. 2017 Palác Akropolis, Praha
foto © Jakub Václavek
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
