Denisa Píšová | Články / Reporty | 13.05.2017
Odstartovalo se o půl osmé Françoisem Svalisem. Se zlatými třpytkami na obličeji lákal publikum na směsici deep housu a techna a koho to nezajímalo, ten si prohlížel merch, kde zaujala hlavně větrovka. Kdo nic nekoupil, prohloupil, na webu islandské kapely Vök si může koupit maximálně vinyl.
Koho zklamalo, že na novince Vök nazvané Figure ubylo charakteristického saxofonu, smutnět nemusel. Naživo totiž řádil a sóla Andriho Enokssona patřily k vrcholům večera. Po loňském dvojkoncertu s Never Sol se Vök dostalo více prostoru, rozšíření repertoáru umožnilo devadesátiminutový set. Začalo se údernou Breaking Bones, výtečně fungující jako otvírák alba i koncertu, který byl průřezem dosavadní tvorby. Zpívalo se anglicky, výjimkou byla Við Vökum z prvního EP Tension.
fotogalerie z koncertu tady
Jakkoliv studiovka Figure působí místy utahaně, naživo měla grády, kombinace živých nástrojů a elektroniky fungovala na výbornou, stejně tak ledový vokál Margrét Rán Magnúsdóttir. Nejpůsobivější byly po sobě jdoucí Polar a Lightning Storm, které spolu pozoruhodně kontrastovaly. Vök jsou přirovnáváni k The xx a kytarové linky v titulní skladbě nebo singlu Show Me k tomu svádí, na mysli ale vytane i taková MØ. Vök ukázali cit pro melancholické momenty, ale i výbušnost, jako v refrénu Waterfall nebo v agresivní If I Was.
Zajímavá hudba, skromné vystupování, otevřenost po koncertu, komunikativnost. Vök znamená v angličtině něco jako „a hole in the ground“ a dobře naladěná kapela u piva toho řekla daleko více.
Vök (is) + François Svalis
11. 05. 2017 Palác Akropolis, Praha
foto © Jakub Václavek
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.