redakce | Články / Rozhovory | 06.10.2020
Písničkář Člověk krve koncertuje už řadu let, do letošního roku se ale zapsal velmi povedeným albem V kuchyni. Desku mu produkoval Tomáš Tkáč (Pris, Něco něco), na jehož labelu Divnosti nahrávka vyšla. Upřímnost i naivita, texty o životě v krajinách u Stříbrné Skalice, o hloubkách lesů, skal, ruin i vlastní duše. Jaké inspirace se v jeho hudbě se odráží? A jak je spojit v jeden jediný svébytný vesmír, který lze nahrát na desku?
Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Co si pamatuju, vždycky se u nás doma otáčely gramofonové desky Greenhornů, Spirituálů, Poutníků… Tyhle kapely vonící táborákem a jitřním lesem mi učarovaly. Starší brácha poslouchal Dylana a začal hrát na kytaru. Šel jsem v jeho šlépějích. On se dal později k filmu, mně zůstala muzika.
Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Studuju vysokou školu. Rád vandruju po různých krajích, čtu knihy a chodím do kina. Občas zajdu na fotbal nebo do hospody.
Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
Při současné morové ráně je nejhorší to nehraní.
Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Kupříkladu na vandru všechna krása kolem. Před člověkem se vyjevují obrazy, jako by někdo měnil kulisy světa, je to divadlo. Než člověk stačí zpozornět, je doma a stýská se mu po těch divech. Během hraní většinou špatně nesu hluk. Při hučení pod pódiem se nedá pořádně soustředit.
Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Rád si dám medovinu, starou mysliveckou, případně griotku. Obecně moc neholduju alkoholu, ale tohle pití mám spojené s dobrými lidmi a místy. Mít něco z toho v zákulisí, byl bych šťastný. Jo a kafe taky. Co se jídla týče, tak rozhodně bez chlebíčků, oschlých chlebíčků – pohrobků včerejších svátků.
Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Nedávno jsem si kupříkladu pořídil staré šestistrunné bendžo Mustang, dal jsem za něj půl stipendia, ale nelituju.
Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Upřímně vůbec nedokážu v krátkosti postihnout, jaký je současný svět. Svět je, jakej je, doba je zlá. Můj svět je každopádně plnej lásky a kamarádství a za to jsem opravdu vděčnej.
Člověk krve
bandcamp interpreta
Libor Galia 12.12.2024
Nejintimnější, a zároveň nejtajemnější hudební festival v Česku? Co z něj zůstalo a jaké to bylo, jaké to bude, v rozhovoru se dvěma zakladateli. Miro.
Jiří V. Matýsek 09.12.2024
Se sdílným švédským jazzovým kytaristou jsme zapadli do jedné z hospod v centru Brna. Diskuze nad typicky českým gulášem se ubírala po unikátních cestičkách.
Abbé 04.12.2024
Členové 1914 vystupují pod smyšlenými identitami vojáků, včetně služebního zařazení. Rozhovor.
Libor Galia 26.11.2024
Torr, Axonbody. Settings. O spolupráci, vzniku alba i názvu je následující rozhovor. Křest hned.
Abbé 06.11.2024
Přibližně hodinový blok se na Brutal Assault setkal s poměrně živým zájmem, přestože byl prostor vydýchaný už kolem jedné odpoledne. Rozhovor.
Mariia Smirnova 03.11.2024
V rozhovoru nám David prozradí nejen detaily příprav, ale i další akce, na které se těší – a nakonec i to, jaký je jeho nejoblíbenější drink na šestce.
Klára Řepková 23.10.2024
Z covidové karantény vzniklé uskupení se na něm střemhlavě vzdaluje od všech vnějších i osobních škatulek.
Banán 09.10.2024
Brendan Canty byl zakládajícím členem Fugazi. Nyní je jeho hlavní hudební radostí kapela The Messthetics. Rozhovor.
Štěpán Bolf (A.M.180) 07.10.2024
Před devíti lety oznámili košičtí Kolowrat pauzu, která se mohla zvenčí jevit jako úplný konec jedinečné kytarové kapely. Teď jsou zpátky. Rozhovor.
Abbé 03.10.2024
Parta ochmelků převrtá spousty vypitých piksel od piva na zbraně a brnění, aby srovnala účty s protivnými fantazáky, načež utrží jak černý rytíř v Monty Pythonovi a Svatém grálu spousty…