Vstupní prohlídka: Wreckberries

Indie rock s punkovou příchutí aka děti Michle aka Wreckberries aka písničky o podomních prodejcích lží, tučňácích a tikajících taktoměrech. Podzimní EP A View From Uncertainty Peak má být „plodem nejistoty, marnosti, rezignace nad budoucnem lidstva“, ale že by byla hudba pražské čtveřice depresivní, to zase ne. Ostatně totéž dokazují i její odpovědi v rámci naší pravidelné rubriky.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Nicholas: Kolektivní trauma ze studentskýho funky.

Jáchym: Když jsme s Damiánem kapelu zakládali, jsme chtěli hrát něco ve stylu Nirvany nebo Foo Fighters. Grunge kapela, byli jsme prostě patnáctiletá pubertální jelita.

Damián: Potom, co se k nám přidal Nicholas, jsme objevili kouzlo Foals, Arcade Fire a obecně současný alternativní hudby.

Nicholas: Jsou některý větší acts, co nás – nebo mě – do jistý míry ovlivnily. Rádi máme ale taky třeba stanici KEXP, která nám rozšířila obzory a díky který jsme objevili londýnskou scénu kolem klubu The Windmill – třeba Squid, Black Midi, Black Country, New Road Jockstrap.

Martin: No a společně jsme si pak hodně jeli Island, který měl na náš zvuk taky jistej vliv. Taky třeba Nothing But Thieves a Blackout Problems, ty se podepsali hlavně na mně a Damiánovi.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Damián: Já jsem skaut, takže musím mít rád takový ty věci jako chození do přírody, vázání uzlů a tak, ne? S plnou vážností jsem hrozně rád za to, že jsem součástí skautskýho hnutí. Jinak i nehudebně umělecky tvořím, nebo se tak teda tvářim.

Nicholas: Rád koukám na kytky a stromy. Studium krajinářský architektury se na mně holt podepsalo. Některý kamarádi už z toho mají PTSD, při procházení městem říkám latinský názvy dřevin a oni mi chtěj vrazit kudlu do zad.

Jáchym: Mně se téměř všechno točí kolem hudby, mám ještě druhou kapelu, učim děti na bicí a klavír. Je toho dost. Krom toho vždycky rád opravím spoluhráčům gramatické chyby, kterých není málo. Jen tady v tomhle rozhovoru jich určitě taky pár bude. Já jich jen tak mezi řádky zatím našel 284. Mašťáci.

Martin: Moje větší hobby jsou motorky, což pro kapelový fungování není úplně příhodný, páč jsem věčně nějak zrakvenej. Ke škole pracuju jako instruktor v jistý vysočinský motoškole a o prázdninkách jezdívám jako vedoucí na jeden moc fajn tábor.

Co je nejhoršího na hraní v kapele?
Martin, Nicholas, Damián (společně): KDYŽ BUBENÍK NA ZKOUŠCE ZAČNE MLÁTIT DO BICÍCH BĚHEM DOMLUVY OSTATNÍCH ČLENŮ KAPELY. BOLEST.

Jáchym: Když si tě žádný fanoušci nepamatujou, protože jsi ten vzadu. Taky nejsem vidět na fotkách.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Martin: Zamotaný jacky.

Jáchym: Když někdo představí naši kapelu jako „The Wreckberries“.

Damián: Anebo ji vysloví Wreckberries, jak se to asi má správně vyslovovat. My jsme zvyklí na czenglish [vrekberís].

Nicholas: Vrchol je, když někdo defaultně přirovná tvoji kapelu k Redhotům.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Damián: No tyjo, my jsme zatím hodně nerozmazlený, jsme rádi, když tam máme každej svoji vodu, takže…

Martin: Já ocenim vychlazený lahváče, ale ty jsou málokdy, co si budem.

Damián: Kdybychom si je napsali do rideru, tak tam možná budou častějc.

Jáchym: Mně je to fuk, já si vždycky nějaký dotáhnu s sebou.

Nicholas: Co je to backstage?

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Jáchym: Hraní na bubny je bohužel docela finančně nákladný, to je furt něco – paličky, blány, všechno konstantně ničím.

Martin: Já mám Fendera každej druhej týden v servisu, dvojzvratný tremolo a zámečky odmítají spolupracovat. Plus teda trsátka jsou docela spotřební zboží.

Damián: Pokuty za jízdu načerno MHD na zkoušky.

Nicholas: Jízdy Praha–Vídeň a regiojetový tvarohový koláčky s čokoládovou drobenkou furt dokola se docela prodraží.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Damián: To se hodně váže k našemu EP. Vnímáme dnešní svět jako krajinu nejistoty a snažili jsme se to v něm reflektovat. A View from Uncertainty Peak je tak plodem pochybnosti, marnosti, rezignace nad budoucnem lidstva. Je pomníkem světa, který je „lepší než včera“.

Martin: To nebyly tři věty, Damiáne.