Vstupní prohlídka: Ima Teva

„Cesta z města, na které balíme sluchátka do kapsy a posloucháme mýtickou alfamáti Přírodu, která šustí, ševelí, bzučí a hvízdá svoje mantry. Jdeme pozpátku, zpět na počátek. Cestou nacházíme, co jsme zahodili.“ Těmito slovy provázela dvojice Ima Teva svůj letní singl Earth Chant, na který navazuje debutové album nazvané prostě Chant, kombinující minimalistickou elektroniku s niternými zpěvy a temnými ambientními plochami. Jaké další indicie nám k němu Petra Juráčková a Iva Procházková dají?

více o nové desce zde

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Petra: Myslím, že to je výsledek celoživotní zaujatostí Anglií, přírodou, tradicemi, uměním a historií a takový to děcko ve mně, co se rádo bojí, když se vyprávějí temné a strašidelné historky o tom, co se děje tam, kde rozum nevládne. A ženství. To je velké téma, které to vše zastřešuje. A tahle koncepce zcela přirozeně vede k temnějšímu zvuku.

Iva: Peťa.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Petra: Já se fakt snažím být hodně venku, mám spoustu outdoorových kámošů, se kterýma jezdíme na chaty a různý výlety. Protože jsou to povětšinou výtvarníci, vzniká z toho vizuální materiál pro kapelu. A to mě fakt baví. Jinak mě živí to, co mám ráda. To je zásadní životní pointa. Motám se kolem trhu s uměním a jezdím jako průvodce do Anglie.

Iva: Živím se hudbou, a to nejen jako potravou duše, ale i profesně. Snažím se předat dalším lidem to, co jsem se za dvacet let, co hraju na klavír, naučila.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
Iva: Chanty, které hrajeme spolu v Ima Tevě, mi přijdou jako hodně niterná záležitost a věc vzájemného napojení se. To napojení nemůže být pokaždé stejné. Když mám zrovna den, kdy se mi hůř napojuje, hraje se mi naše hudba obtížněji. Petra: A z té praktické roviny, co je otřesnýho a totálně k vzteku, je fakt, že máme obě řidičák a ani jedna neřídíme. Žadnej „eco“ podtext to bohužel nemá, prostě se asi jen bojíme nebo co. Takže otravujeme furt nějaký lidi a kombinujeme auta a řidiče. Nedávno jsme hrály ve Velkém Meziříčí a celkem se ty cajky převážely sedmkrát v pěti různých autech. To už je docela velkoprodukce. Nicméně mě tato událost donutila s řízením zase trošku laškovat.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Petra: Seklej ableton, kecání lidí na baru, když se snažíte dělat ambient, zvučení baskytary jazzové kapely na vedlejší stagi, když se snažíte dělat ambient, úplněk ve lvu, nov v rybách, když se Země vychýlí ze své periody oběhu, přechod planety Merkur před slunečním diskem, kometa nad Betlémem.

Iva: Peťa.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Obě: Bez Vincentky.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Petra: Peníze za nástroje. Já jsem úchylně šetřivá, takže než něco pořídím, šíleně dlouho nad tím přemýšlím, pak to pořídím a nestává se, že bychom za měsíc zjistily, že to nepotřebujeme. Taky bych si jednou chtěla pořídit faru s odsvěceným kostelem, kde by byl takovej ten surround 5.1 zvuk, tam bych chodila poslouchat muziku hrozně nahlas. To bude asi největší investice do hudby.

Iva: Vlastně moc peníze neutrácím. Teď jsem kupovala nové midi klávesy, ale jinak většinou k nákupu dochází, až když je to opravdu nutné. A čas stravenej s hudbou není utracenej.

Jak byste charakterizovaly současný svět ve třech větách?
Iva: Neumím se podívat na svět jako na celek dění na planetě Země. Můžu jen říct, že MŮJ svět by snesl trochu zpomalit a lidi v něm by se měli přestat dívat na jednoduché věci složitě, víc se umět dívat do sebe a podle toho přirozeně žít.

Petra: Vnímám to stejně. Moc nevím, kde ten svět začíná a končí. Nicméně jak řekli Beatles v těch bláznivých šedesátých – „all you need is love“, a v tomhle jsem fakt pravej hipík a věřím tomu. Jenže mám pocit, že se to na žebříčku priorit odsouvá za všechny ty ambice, ega, zábavu a za to všechno, co můžeme.