Vstupní prohlídka: Kannout

Jihlavští Kannout se hudebně pohybují na pomezí postrocku a melancholie gradující až někam k hranicím emocoru. České texty a temná atmosféra. „Člověk může odehnat vlky od svého domu, nezabrání však, aby nevyli někde v dálce,“ píší na svém Facebooku. Čtveřice Gabriela Strašilová, Pavel Dvořáček, Radek Čáp a Jakub Žáček odpovídá před jarními koncerty ve Vstupní prohlídce.

Co tě inspirovalo k hudebnímu stylu, který hraješ?
Gabriela: Kapely, který poslouchám, věci na který narážim, a kluci z kapely.

Jakub: Stáří, kolektiv a tráva z vysočiny.

Pavel: Styl jako takovej jsme nikdy moc neřešili, hlavně se nám to musí líbit. Já se nechávám inspirovat spíš sólovými baskytaristy, protože jsem dřív hrál na kytaru, tak asi proto...každopádně se mi víc líbí alternativní věci, tudíž i ta hudba jde tímhle směrem.

Radek: Rozhodně lidi v kapele. Kannout je zvláštní spojení různorodých pohledů na hudbu a v tom to skvěle funguje, i když to není vždy jednoduché.

Čím se bavíš/živíš vedle hudby?
Gabriela: Živím se prací s datama, občas je to i zábava. Bavim se vyhledáváním kapel na Bandcampu, memečkama z Redditu, Václavem Klausem mladším i starším, programováním, lezením po horách a seriálem High Maintenance.

Jakub: Bohužel se neživím tím, co mě baví. Pracuji jako operátor skladu odpadů. Velice fyzicky i psychicky nenáročné povolání s hlubokým přesahem do osobního života. Vedle hudby se bavím zase hudbou a věcmi s ní úzce spojenými. Momentálně třeba pracujeme na vlastním studiu. Dumám nad repasí bicí soupravy z šedesátých let z NDR. Rád koukám z okna jen tak do blba, povaluju se s kočkou Růžou u Hercula Poirota a fascinují mě sériový vrazi. Mám rád silný kafe a ještě silnější cigára a nejvíc happy jsem, když mi padne něco v sekáči.

Pavel: Momentálně dělám rekonstrukci baráku, tím se teď bavím, je to dřina. Jinak se začínám věnovat malování, tak snad mi to vydrží. Živím se jako zámečník, výroba ze železa, bran, schodů, plotů atd.

Radek: Jako skladník v obchodě se stavebním materiálem a nekecám, fakt mě to i někdy baví. Kromě hudby se okrajově zabývám akvaristikou a mám slabost pro staré české filmy. Sportuji jen „v sebeobraně“.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
Gabriela: Na hraní v kapele jsou nejhorší lidi z kapely a na hraní bez kapely je nejhorší bejt bez lidí z kapely.

Jakub: Nejhorší na tom je, že musím neustále všechny buzerovat a bez kapely bych neměl koho buzerovat.

Pavel: Při hraní v kapele chceš hrát bez kapely a naopak. Shodnout se na něčem je někdy složitý, každý může mít jinej pohled na věc a pak to dře. Jinak je to zábava.

Radek: Na hraní v kapele jsou, kromě lidí z kapely, nejhorší ty koncerty. Tréma je hrozná věc. A hraní bez kapely je neskutečná nuda.

Co bezpečně rozhodí tvoji pozornost?
Gabriela: Když vypnou proud.

Jakub: Ženy. Neposedný kopák, Petr Janda v publiku a slevy v Kauflandu.

Pavel: Bezpečně Jakub. Kdykoliv live i v osobním životě. Nějakej problém s technikou těsně před koncertem, to mě celkem potrápí.

Radek: To, co funguje věky věků a snad ještě dlouho bude. Krásná žena.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Gabriela: Na tom nezáleží. To, že teď zrovna myslim na Hoegaardena s limetkou s tím nijak nesouvisí.

Jakub: Dobrý je, když vůbec nějaká backstage je.

Pavel: Šampaňský, jahody a kaviár! Né, to né, mě stačí nějaký nealko, obyčejná čistá voda a něco lehkýho na zub, nějaký ovoce třeba, salát ... kafe taky.

Radek: Bez Diazepamu a doušku vody.

Za co utrácíš peníze/čas, co se týče hudby?
Gabriela: Nejvíc času sežere cestování na zkoušky. A protože jezdím z Prahy do Jihlavy, žere to i peníze, ale to naštěstí tak nevnímám. Víc peněz padne na trička a desky oblíbených kapel.

Jakub: Rozhodně nástroj. Neustále se snažím něco obměňovat a jak už jsem zmínil výše, nechávám si repasovat starou soupravu, takže budu mít dvě, které budu leštit. To znamená, že vlastně taky hodně utrácím za Diavu a Pronto.

Pavel: Rozšiřuju a vylepšuju si gear, pořád potřebuji nějaký nový krabičky a lepší a kvalitnější věci... Za koncerty, merch.

Radek: V poslední době nejvíc peněz utrácím za vybavení Kannout studia, kde trávím hodně času a taky zkoušky s kapelou zaberou hodně.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Gabriela: Krásně to řekli třeba Toufar: „Se sklopenou hlavou sledujeme včerejší západ slunce, když na ten dnešní nemáme čas. S nákupním seznamem v hlavách kupujeme revoltu, která je stejně falešná jako náš stín. Proč žít, když můžem přežívat ve svých betonových krytech?“

Jakub: Na tuto otázku odmítám bez honoráře odpovídat.

Pavel: Těžký popsat. Je to místo, kde vládnou prachy a život někdy nemá cenu ani půl dolaru. Místo toho abychom žili s přírodou, bez který se neobejdem, tak ji bezhlavě ničíme, bez náhrady. Pořád se nesmyslně válčí... to by bylo na dlouhý psaní.

Radek: Napadá mě jen několik výrazů. Bezohlednost, chamtivost a malichernost. Je až nechutné, čeho jsou lidi schopní pro zisk.