Vstupní prohlídka: This Fool Park

Britsko-české nebo česko-britské kvarteto This Fool Park je na tuzemské scéně prakticky neznámé, což chce změnit pravidelným hraním nejen po pražských klubech. Svou produkci sami charakterizují jako hudbu městského odcizení, jako zuřivost malého města vystřelená energií středního věku. Ale nenechte se mýlit – zuřivost je to i melancholická, když indierockovou sestavu tvoří Gyu Borg coby kytarista a zpěvák, Paul Coltofeanu na basu, Jakub Kovtun na bicí a celek dotvářejí nepostradatelné housle Ludvíka Jacka. Za pár dní vystoupí v Roxy v rámci série Free Mondays, další koncerty budou následovat.

Co vás inspirovalo k hudebnímu stylu, který hrajete?
Guy: Desky, které jsem si kdysi půjčil v městské knihovně v rodném Londýně. A pak život jako takový.
Ludvík: Willie Nelson.
Paul: Guy ví nejlíp, protože This Fool Park je jeho dítě.
Jakub: To, co poslouchám, a fakt, že jinak hrát neumím.

Čím se bavíte/živíte vedle hudby?
Guy: Hudební dramaturgií, překlady, přednášením.
Ludvík: Jsem reklamační technik.
Paul: Dělám v Praze učitel angličtiny a nahrávám voiceovers. Baví mě hlavně festivaly a koncerty, nejradši mám ty od pražských River Promotions, takže hlavně psychedelie, stoner a krautrock. Taky se mi líbí všechno, co Artur Rojek každoročně bookuje na festival OFF v Polsku. V tuhle chvíli mám rád Baro Chandel, jejich debutové EP Baro Bokhalo, které právě vydali, má skvělé rytmy, melodie a harmonie - tři základní věci. A mají afra. Afra jsou sexy.
Jakub: Jsem primárně učitel a nemám žádné záliby, který by u tlustýho fotra ve střednim věku kohokoli překvapily.

Co je nejhoršího na hraní v kapele/hraní bez kapely?
Guy: Hraní v kapele není dobré, když zvuková technika v klubu stojí za houby a muzikanti se neslyší. Bez kapely zase samota na pódiu.
Ludvík: Nejhorší na hraní v kapele je, že kapela musí dohromady ladit. Nejhorší na hraní bez kapely je, že člověk musí předvést něco dostatečného sám.
Paul: Bývalo to převážení vybavení na a z koncertů. Ale teď je můj basový zesilovač jen pedál a dělá celý zážitek mnohem víc sexy.
Jakub: Hraní bez kapely mi nikdy nedávalo smysl, taky co bych jako bubeník sám dělal.

Co bezpečně rozhodí vaší pozornost?
Guy: Zbytečné myšlenky.
Ludvík: Nesmyslné emotivní reakce. A taky když nejsou.
Paul: Sexy afra.
Jakub: Rozhodí mě, když se někdo chová jako manipulativní debil.

Bez jakého jídla a pití by se neměla obejít žádná koncertní backstage?
Guy: Voda a jablka.
Ludvík: Kvalitní a drahé červené víno.
Paul: Moc alkohol nepiju a jsem vegetarián. Takže jsem v podstatě opravdu nudnej, ne sexy.
Jakub: Studený pivo, ideálně aspoň nějaká trochu kulturní desítka, studená voda s bublinkama, možná nějakej úplně primitivní sendvič.

Za co utrácíte peníze/čas, co se týče hudby?
Guy: Technické vybavení, koncerty.
Ludvík: Opravy, technika.
Paul: Vstupenky, trička kapel, online hudební předplatné, nahrávací zařízení, občas LP. Klasika.
Jakub: Do nástrojů neinvestuju už nic, rád si občas koupím nějaké slušnější přenosný audiověci, snažím se chodit na koncerty a kupovat si tam aspoň nějakej merč, aby na tom všem kluci a holky z kapel neprodělali kalhoty.

Jak bys charakterizoval současný svět ve třech větách?
Guy: Čím dál větší chaos. Nekonečné rozšíření bitevního pole. Občas lepší počasí.
Ludvík: Ježdění tam a sem. To, že něco je, neznamená, že je to dobře. Bordel.
Paul: Je to trápení a bolí to. Ale je to taky krásné. A někdy dokonce sexy.
Jakub: Bojíme se věcí, kterejch se bát nemusíme, nebojíme se věcí, kterejch bychom se bát měli, a stejně už nikdo neví nic, páč furt čumíme na fejs, kterej ten „současnej svět“ vyrobí každýmu na míru.