Jakub Béreš | Články / Reporty | 06.11.2016
Na některých klubech je dobré, že ještě dlouho před oficiálním oznámením časového harmonogramu víte, v kolik bude akce začínat. Například v MeetFactory se zaběhlo vpuštění hlavní hvězdy večera na stage v deset, v pátečním Roxy si můžete být jistí, že hlavní dj vystoupí nejdříve v jednu, a ve víkendovém programu Lucerny Music Baru zase víte, že koncert vždycky musí končit kolem půl desáté, aby se stihla i tradiční retro diskotéka. Předkapela The Ramona Flowers tak začínala už chvíli před sedmou, tedy v době, kdy jsem dobíhal do pasáže a zasekl se o dlouhou řadu lidí přetékající na ulici. Vyhráno jste neměli ani po vstupu do klubu, protože tam jste hned narazili na další frontu k šatně.
Koncert White Lies začínal podle plánu pár minut před sedmou. V té době byl prostor už zaplněný a do úplného vyprodání nemohlo chybět mnoho. Lidi se mačkali mezi sloupy, prostor po levé straně ještě nabízel několik míst s parádním výhledem. Podle očekávání se sál zbarvil do bílé barvy a v tom se objevili čtyři muzikanti, kteří hned vypustili první singl Také It Out on Me z několik týdnů staré desky Friends. Dav okamžitě kvitoval perfektní zvuk a zpěvákův silný hlas jásotem a výskoky. Pak nepřišla obligátní zdravice, ale nepřetržitá singlová jízda. There Goes Our Love Again a hned poté sedm let starý hit To Lose My Life. Teprve pak nastal čas na výdech, úsměvy a první pozdravy.
Blok popovějších písní z aktuální desky vystřídala sonda do roku 2009 a debutu To Lose My Life. A právě na skladby z téhle desky publikum reagovalo nejlépe. Postpunkové postupy se v nich mísí s rockovou energií a naživo tahle souhra fungovala nejpřesvědčivěji. Setlist ale potěšil fanoušky všech alb, protože ty byly zastoupeny spravedlivě. White Lies se postarali o skvělou atmosféru a i pochmurné balady předvedli v radostném střihu, i když lehce utrpěla jejich romantická stránka, což se v pátek večer dalo čekat.
Vyváženému koncertu napomohla perfektně vyladěná světla, která věděla, kdy kapelu tajuplně zahalit, stejně jako kdy prosvítit každý zapadlý kout. Takové momenty přicházely vždy s refrénem, kdy naplno vynikl baryton Harryho McVeigha, jehož síla by s přehledem utáhla stadionový dav. V Lucerně Music Baru všechno klaplo, jak mělo, obzvláště pak v přídavku, kdy po pozvolném otvíráku Big TV a pomalu gradující Come On zazněl největší hit Bigger Then Us, jehož podmanivý refrén dozníval v uších ještě dlouho po odchodu do ulic.
White Lies (uk)
4.11. 2016 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Matěj Krč
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.