Články / Reporty

You are bunch of crazy motherfuckers (Scarlxrd)

You are bunch of crazy motherfuckers (Scarlxrd)

Jakub Šíma | Články / Reporty | 22.05.2018

Virální úspěch je v celé historii showbusinessu nejrychlejší cesta do širšího povědomí. Stačí jeden moment, který se dokáže vepsat pod kůži široké základně žánrově nevyprofilovaných posluchačů, a miliony views naskakují jak dolarový symbol v očích strýčka Skrblíka. Otázkou zůstává trvalost úspěchu. Ale k tomu později.

Marius Listhrop neboli Scarlxrd je Brit, avšak mnohem spíše než místní hudební scénou je dítětem internetového světoobčanství. Býval úspěšným youtuberem, posléze přesedlal k hudbě. Přesto nelze obě etapy příliš spojovat. Zatímco v youtuberském období naleznete ložnicová videa s plyšáky a infantilním humorem, hudební reinkarnace pod jménem Scarlxrd bnrká na zcela jinou notu. Kombinace trapové rytmiky s metalovou intenzitou, řevu a existenciální drásavosti s nezbytným nasazením vytváří lákávý koktejl i pro nezasvěcené. Na druhou stranu u nahrávek zklame až příliš přímočarý přístup a jednoduché hudební rovnice, které rychle ztrácí na rafinovanosti a momentu překvapení. Ale může to být jinak, když za dva roky vydáte pět dlouhohrajících desek?

Pokojná atmosféra teplého nedělního večera se sice zdála příhodnější pro lenošivé posedávaní po zahrádkách než intenzivní koncertní zážitek, ale proč se nenechat přesvědčit o opaku. Toho se nejdříve chytil předskokan Redzed a jednalo se v řadě ohledů o příjemné překvapení. Interpret se skromným lokálním ohlasem, ale zvukem, který jej řadí mezi hudebníky s exportním potenciálem. Redzed předvedl intenzivní dvacetiminutovku, která dokázala zasytit a vytrhnout mozek z agonie končícího víkendu.

Kolem deváté se objevil Scarlxrd za bouřlivé odezvy davu, který se vařil ve vlastní šťávě už hodinu předem. Kdyby byl vstup na koncert od osmnácti let, prostor pod pódiem zel prázdnotou, ale nasazení se nedalo upřít nikomu. Ani v nejmenším. I proto Scarlxrd musel show už po dvou písních zastavit, divoce skákající a pogující vřava rozrazila bariéru pod pódiem. Scarlxrd skákal ze všech sil v půlkruhové železné konstrukci ověšené led diodami, jež připomínala bojový ring ze zápasů UFC. Koncertní DJ měl na práci jen přepínání tracků, a tak v mezičase stihl vyskočit na DJ pult, lézt po reprobednách nebo vlétnout do davu v nečekaném stage diveu.

Vystupující neustále kropili publikum proudy vody z plastových lahví a z divoce tančící masy se občas vypotácel zničený fanoušek, aby se pořádně nadechl a za chvíli se zas po hlavě vrhnul zpátky. Ti, kdo stáli opodál, zpozorovali playback, momentů bez něj byste napočítali jen pár. Možná budu za škarohlída, ale veškerá koncertní intenzita by měla začínat u hudebního výkonu. Divoké taneční kreace na playback sice působí sympaticky, ale taky poněkud vyprázdněně. Živočišné energie bylo toho večera více, než jsem si dokázal před koncertem představit, a ne nadarmo Scarlxrd několikrát zmínil, že se jedná o nejšílenější show v jeho dosavadní kariéře. Nemám sebemenších pochyb. Ale pro ty, kdo přišli na hudbu a ne se jen extaticky vypotit, toho koncert příliš nenabídl.

Není se čemu divit. Pokud hrajete necelé tři roky (vynechám předchozí amatérská působení), tak jen těžko můžete hlasově zvládnout koncertní provedení často extrémních studiových hlasových experimentů. Virální úspěch přinese fanoušky, ale hudební platnost a relevance většinou leží jinde.

Info

Scarlxrd (uk) + Redzed
20. 5. 2018 MeetFactory, Praha

foto © Pavla Hartmanová (Fource.cz)

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace