Články / Reporty

Za víc koncertů na půdách (Toby Driver, Nick Hudson)

Za víc koncertů na půdách (Toby Driver, Nick Hudson)

Ivana Sváčková | Články / Reporty | 06.02.2016

„AVA Loft Session tady, bušit na dveře nebo volat číslo… a pak po schodech úplně nahoru,“ praví žlutá cedule na jednom z řadových domů v Brně v Králově Poli. Dnešní kroky nevedou do klubu, ale spíše do squatu. AVAntýry Rádia R už nějakou dobu pořádají pravidelné seance pro hudební nadšence, velká část z nich se pak odehrává právě v loftovním prostoru, kterému se přezdívá Rumiště.

Rumiště jsou umělé ekosystémy, obvykle jde o člověkem výrazně pozměněná a samovolnému osídlení rostlinami ponechaná místa v krajině. Může se jednat například o nepoužívané skládky, zbořeniště, opuštěné nepoužívané továrny i jiné stavby. Půda zde může být velmi bohatá na živiny, rostou zde ruderální (nikoli plevelné) rostliny. Trefná wiki moudrost, živiny jsou nápady, ideje, myšlenky a činy a rostliny jsou lidé. Vítej.

V přízemí je kuchyně aka otevřený snack bar s veganskými koláči a chleby s pomazánkou, v prvním patře někomu čouhá noha z postele a ve druhém půda, místo zaslíbené. Žádné vykačky a blbé pohledy, každý je vítaný a hlavně chtěný. První kroky vedou k baru: „Jedenáctku nebo dvanáctku? Hele neviděli jste někdo votvírák? Za kolik máme pivo? Já nevim, tak třeba za třicet.“ V kombinaci se známými tvářemi esence toho, že jsme tu správně. Místnost je to celkem malá, o to větší nadšení ve mně vzbuzuje - vesměs se sedo-leží na postelích, v epesních křeslech a na zemi.

Prvním aktérem večera je britský písničkář Nick Hudson, který jako by si vyskočil z Dickensova románu, a v doprovodu elektrické kytary a několik pedálů rozviřuje prach na trámech nad námi. Celý večer se nese v duchu intimity, tudíž ani Nickovo vystoupení nepřesahuje hranice střechy, nicméně šťávu to má. Mezi songy uličnicky ladí kytaru a popíjí pivko, ale s prvním zabrnkáním se jeho projev mění – hlas v barvě černého sametu ošpikovaný dlouhými očními kontakty s osazenstvem v publiku provází tklivou folkovou půlhodinku.

Možná je to fakt, že holky mají sklon k sentimentu, možná za to může dětství na vesnici, genius loci Rumiště je téměř hmatatelný. Pozvolný nájezd zakládajícího člena Kayo Dot Tobyho Drivera u kytary a doprovodného Keitha Abramse za bicíma povyšuje požitek nad strasti každodenního lidství. „Time heals all, but what is time – a measurement of sand in glass.“ Ve srovnání s Nickem je Tobyho vystoupení odtažitější, zvukové efekty malují jeho hlas jako vzdálenou ozvěnu, která se ne a ne slepit s výpravnou kytarou. Paralelní vesmíry. Zhruba v polovině setu jeden z organizátorů hlásí, že se chlapci musí ztišit – hraní v řadových domech nese i svá úskalí. Nick, Toby a Keith spolu v únoru a březnu jedou evropské turné, brněnská zastávka je teprve druhá v pořadí, a tak z celého večera voní jistá nevyčpělost a novota. Hodinky ukazují za dvě minuty deset – „kašlem na ně, jednou nás stejně tak jako tak vystěhují“ vykřikuje zvukař. Osolit, opepřit a zamíchat. Trocha kultury je v Kénigu třeba.

Info

AVA Loft Session: Toby Driver (us), Nick Hudson (uk)
3. 2. 2016, Rumiště, Brno

foto © Matěj Krč

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace