Flippah | Články / Reporty | 20.10.2014
First things first. Pozemský život zahŕňa niekoľko zaručených faktov ako smrť alebo to, že aktuálne najlepšou koncertnou kapelou na svete sú Swans. Idylické bývanie na vidieku s rodinkou zase znamená, že na koncert veľkých mien sa nejak často nedostanem, dcérka sa narodila v roku, keď vyšiel The Seer, takže naživo som ich zastihol až tohto roku. Ako labutí panic nemám s čím porovnávať, aj keď s čím porovnávať? Swans, to je kategória per se. Čakal som, že nad vstupom do viedenskej Areny bude vysieť nápis ako pred Aligieriho peklom: Lasciate ogni speranza, voi ch'entrate. Ráno ma rozbolela osmička, tak som po antibiotikách a pár pivách bol v správnom malátnom rozpoložení, skoro celé vystúpenie Pharmakon som nervózne prefajčil vonku, chcel som sa sústrediť iba na to, čo malo prísť po nej. Keď Gira dáva 100% pozornosti, dám aj ja.
Začínalo sa pozvolna jednou z nových skladieb Frankie M, perkusionista valil dosť dlho tribálne vzory na gong (ten stihne počas koncertu inak pozaunu, trúbku, dulcimer...), kým sa pridával zvyšok kapely, a na to, že sme stáli pár krokov od pódia, nekonalo sa žiadne praskanie ušných bubienkov. Dúfam, že v Lucerne budú hlučnejší! Tranz sa plíživo začínal približovať. Zatváram oči, blažený úsmev a už sa len potápam do mohutánskych zvukových vľn. Kabinet Dr. Caligariho, ktorý je vedený prísnym pohľadom zachmúreného profesora Giru. To, o čo sa pokúšali kedysi Doors, dopracovali Swans k dokonalosti, skladby sa naťahujú do nekonečna, Apocalypse Now, HERE, NOW! Celá kapela posadnutá hľadaním správneho groove, len tu nie sú hipíci tancujúci okolo ohňov, len na mieste prestupujúce individuá, v ktorých horí plameň mimotelového zážitku. Sme v skušobni Swans a berú nás na rituálny zážitok.
Keď som občas otvoril oči, Kazateľ s rozpaženými rukami buď ukazoval, ktorý z nástrojov má isť ešte vyššie, alebo sa s publikom z pódia rozmachom delil o energiu, ktorí tam táto banda alchemikov varila za živa. Mal som pocit, že najväčšia gitarová sila leze od Christophera Hahna a jeho lap steel gitary, žul pri tom žuvačku takým tempom, že to vyzeralo, ako keby to prehnal so speedom, inak všetci gitaristy oči na Girovi a chekujú kam ďalej, iba Thor za bicími sa tváril spoločne so sivobradým dlháňom na gitare, akokeby hrali v miestnej garáž-punkovej kapele. Mám rád dlhé filmy a dlhé koncerty, aby som sa mohol pohodlne usadiť a dostať do témy, tu som pohodlný nemohol ani nechcel byť a niekomu sa možno zdalo vyše dva a pol hodiny príliš, ale ja by som po poslednej Bring the Sun/Black Hole Man kludne nechal Arenu explodovať, vyvetrať a pokračujeme!!! Nádhera, temné sily poctené a zažehnané, aj som zabudol, že mám nejaké zuby. Som vyliečený. Čím viac času ubehlo od koncertu, tým sa mi to zdá menej uveriteľné. A chcem to zažiť znova!
Swans (us) + Pharmakon (us)
17. 10. 2014, Arena, Viedeň, Rakúsko
foto © Michal Králíček
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.