blueskin | Články / Reporty | 07.05.2016
Tohle bude osobní. Arms and Sleepers byli jednou z kapel, kterým jsem ve svém promotérském období dělal koncert. Než přišlo vyúčtování od OSY, zdálo se dokonce, že půjde o můj jediný výdělečný podnik, což jsem tehdy nadšeně oslavil novou kérkou. Od té doby jsem AAS viděl ještě dvakrát, přičemž nejradši vzpomínám na předloňské vystoupení v Chapeau Rouge.
Do Vily Štvanice dorazili Arms and Sleepers v rámci turné k deseti letům existence souboru. Ten naživo v poslední době reprezentoval pouze bosenský Američan Mirza Ramic, výroční koncerty ale probíhaly v rozšířené sestavě, v níž nechyběl ani bubeník a kytarista. Tahle expanze se ale záhy ukázala být stejnou měrou požehnáním, i prokletím.
Jestliže byl Ramicův poslední pražský set jednoznačně nasměrovaný do budoucna, k čemuž patřily i nečekané momenty plné tvrdé klubové elektroniky, tentokrát se kolektivně bloumalo spíš v triphopové minulosti. Došlo i na skladby, které Arms and Sleepers tak často nehrají. Celé to nepostrádalo bezprostřednost a radost ze sdílení hudebních prožitků, příště by ale neškodilo trochu přidat na rozmanitosti a dynamice prezentovaného materiálu.
Dynamika je naopak slovo, které se zdá beze zbytku vystihovat koncert skupiny Jakob. Novozélandští matadoři instrumentálního postrocku v Česku vystupovali poprvé a svou premiéru náležitě využili. Od prvních tónů si vyprodanou Vilu podmanili a návštěvníky ze svého sevření nepustili až do úplného konce.
Jsou koncerty, které si více užijete hlavou než zbytkem těla, a pak jsou takové, které si tělo užije a hlavu se doporučuje po dobu trvání koncertu spíše vypnout. Tohle byl ten vzácný případ, kdy si hlava i tělo přišly na své rovným dílem. Ne že by produkce Jakob nějak zvlášť strhávala k tanci, přesto byl ale fyzický rozměr jejich hudby patrný například v hutných basových linkách Maurice Becketta.
fotogalerii z koncertu si prohlédněte zde
Hlava si zase užívala precizně vystavěné skladby, které by mohly sloužit jako učebnicová definice postrockových postupů. Jakob jsou živoucím důkazem toho, že k dosažení úspěchu v často vysmívaném žánru není třeba pentlit skladby tolik módní elektronikou či dalšími zbytečnými ornamenty. Stačí solidní základ, na který si vystačíte s kytarou, basou a bicími.
Zvláštností večera byl fakt, že nešlo ani tak o vystoupení předkapely následované koncertem hlavní hvězdy. Obě kapely dostaly tentýž prostor, což se negativně odrazilo v délce pauzy mezi oběma koncerty. Prostředí Vily a jejího okolí ale umožňovalo využít čas prozkoumáváním tohoto stále ještě poměrně nezvyklého koncertního sálu. Přes všechny jeho zjevné i skryté nedostatky je namístě přání, aby se tam podobné akce konaly častěji.
Jakob (nz) + Arms and Sleepers (us)
4. 5. 2016, Vila Štvanice, Praha
foto © Elina Richter
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.