Články / Reporty

Zola Jesus: Jistý boj s nejistotou

Zola Jesus: Jistý boj s nejistotou

ScreamJay | Články / Reporty | 19.03.2015

Klidně můžete říct, že se pachatelka vrátila na místo činu. Nejdivočejších stopětapadesát centimetrů na východ od Wisconsinu. Akorát před necelými čtyřmi lety byla blond a místo rozvážné Taigy do MeetFactory přivezla hity natřískaný Conatus. Na jednu hudební kariéru docela dlouhá doba, hodně se změnilo a něco zůstalo stejné. Třeba fakt, že i přes osobitý charakter Zola Jesus pořád nemá punc té megastar, kterou by ve vyprodaný Lucerně zasadili do nákladných kulis a extravagantních kostýmů. Jenže ona tohle nepotřebuje.

Tenhle večer do sebe papírově všechno zapadalo, všechno mělo svojí logiku. Freddy Ruppert Niku víceméně "nastartoval" ve svém tehdejším lo-fi projektu Former Ghosts. Od té doby je pojí přátelství, což ona sama během svého setu připomněla poděkováním. Ale popořadě. Freedy rozehrál skutečně bizarní předzvěst. Přesně ten typ muziky, na který tělo ani mysl neví, jak reagovat. Vazbení, hluk, co vás dokonale obtéká, a zároveň se cítíte nezúčastněně. V zádech promítaná projekce s brutálním wrestlingem a zpomalený crashtesty, soustavný hudební tlak, kterým se snažíte proplout, podlehnout mu se ctí. Minimalistické noise elektro dávalo smysl v rámci okamžiku, ale dojem jako takový to poprvé (a ne naposled) roztříštilo vedví.

Klub se začal zaplňovat skutečně až s příchodem Zoly Jesus. Nabízela se otázka, jestli na celkovou návštěvnost nemá vliv fakt, že je MeetFactory docela daleko od centra města. Prostředí samotné ale, bez ohledu na nostalgii, bylo více než důstojné. Dobře, ty papundeklové Himaláje a pár svítících krystalů působily možná lacině, ale jak už jsem zmínil, o tomhle Zola není. Očekávaný otvírák, song Taiga, a Nika se během okamžiku z introvertní múzy promění v epileptickou vílu Amálku, která zběsile pobíhá sem a tam, naráží do stěn, divoce hází dlouhými vlasy. Živel, kterému tu energii věříte, protože jste její součástí. Jenomže s aktuální hitovkou Dangerous Days se vystoupení rozdělilo do dvou rovin. Živé perkuse vepsaly jinak poměrně smířlivé, downtempové muzice nečekaně agresivní ráz, pod kterým často mizela Zolina hlavní deviza - zpěv. Třeba song Hunger, který na tom tepání stojí už studiově, měl místy bezmála breakcorový feeling. Bavil by mě, kdybych neměl pocit, že ji v tu chvíli spíš pohlcuje, než nějak povznáší, podtrhává. Naopak v pasážích, kdy dala naplno vyniknout svému hlasu (naléhavou Nail ze začátku dávala a capella, bez mikrofonu), nabývalo vystoupení zpět na jistotě. Právě tahle diverzita dvou naprosto rozdílných poloh mu však nedovolila vyloženě a jednoznačně strhnout.

Jasně, přídavek (nejen) v podobě staršího singlu Vessel potěšil, přesto se mi chce říct, že Zola žila a prožila vlastní svět, ze kterého jsem si "směl" odnést jen polovinu dojmů, veskrze pozitivních dojmů. Když se jí do budoucna podaří zapracovat na podkladu, který bude ještě víc osobní, osobitý, který tolik nepotáhne její nezaměnitelný hlas, ale který jej postrčí dál, pozici v první třídě moderního artpopu jí hned tak někdo nesebere.

Info

Zola Jesus (usa) + Freddy Ruppert
16. 3. 2015, MeetFactory, Praha
foto © Jan Hromádko

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace