Nikola Piálková | Články / Reporty | 11.02.2017
Příjemně zaplněný Lucerna Music Bar a radostný opar, který po sobě zanechali čeští předskokani I Love You Honey Bunny. Ideální půda, na niž za zvuku potemnělého intra nakráčí australští The Temper Trap. Vlají vlasy, rozepnuté košile i odrbaná džínová saka. Říkám si, že tahle banda by si z fleku mohla střihnout roli v Pirátech z Karibiku. Kapela v okrojené sestavě (po posledním albu jí dal sbohem kytarista Lorenzo Sillitto) vydala loni třetí desku Thick as Thieves, která lehce upouští od elektroniky a spoléhá na čistší kytarový zvuk.
Zdá se, že dnes přišli hlavně nejskalnější fanoušci. Lidi, co by oddaně nezpívali texty i těch nejnovějších písní nebo alespoň nezářili nadšením, spočítám na jedné ruce. Tohle byl pro mnohé dlouho očekávaný koncert, není divu, když jsou tu The Temper Trap poprvé. A že se to čekání vyplatilo. Playlist sestavený na jedničku, nové album navíc přímo nabité samými potenciálními hitovkami, u nichž si člověk jen těžko přiznává, že je zná teprve tak krátce. Parádní zvuk i trefně zvolená světla ideálně dokreslují atmosféru nespoutaného vystoupení. Zpěvák Dougy Mandagi střídá kytaru za mix a jedním z vrcholů je, když chrstne vodu na bicí, na které následně zuřivě bubnuje. Voda stříká všude kolem. Ztělesnění živelnosti, jednoho z hlavních rysů emocemi nasáklého pop-rocku. Nejen díky výraznému vokálu, který svými kvalitami vyniká snad v jakékoli hlasové poloze - obdivuhodný rozsah.
fotogalerie z koncertu zde
Celý večer graduje strmě vzhůru, za velkolepého ohlasu se čtveřice loučí. Není lacinou lichotkou, když Mandagi poznamená, že byť je nás pár stovek, vydáme za několik tisíc. Vřeštění nezůstává bez odezvy a přichází sladká odměna – skladba Sweet Disposition. Krom toho, že zazněla v několika filmech a zabodovala v nejednom žebříčku, si vysloužila taky štempl hymny indie rocku. Fanoušci, jejichž zpěv přehluší kapelu, jsou vzápětí zváni na stage. Velké finále.
The Temper Trap (aus) + I Love You Honey Bunny
3. 2. 2017 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Romana Kovácsová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.