Nikola Piálková | Články / Reporty | 11.02.2017
Příjemně zaplněný Lucerna Music Bar a radostný opar, který po sobě zanechali čeští předskokani I Love You Honey Bunny. Ideální půda, na niž za zvuku potemnělého intra nakráčí australští The Temper Trap. Vlají vlasy, rozepnuté košile i odrbaná džínová saka. Říkám si, že tahle banda by si z fleku mohla střihnout roli v Pirátech z Karibiku. Kapela v okrojené sestavě (po posledním albu jí dal sbohem kytarista Lorenzo Sillitto) vydala loni třetí desku Thick as Thieves, která lehce upouští od elektroniky a spoléhá na čistší kytarový zvuk.
Zdá se, že dnes přišli hlavně nejskalnější fanoušci. Lidi, co by oddaně nezpívali texty i těch nejnovějších písní nebo alespoň nezářili nadšením, spočítám na jedné ruce. Tohle byl pro mnohé dlouho očekávaný koncert, není divu, když jsou tu The Temper Trap poprvé. A že se to čekání vyplatilo. Playlist sestavený na jedničku, nové album navíc přímo nabité samými potenciálními hitovkami, u nichž si člověk jen těžko přiznává, že je zná teprve tak krátce. Parádní zvuk i trefně zvolená světla ideálně dokreslují atmosféru nespoutaného vystoupení. Zpěvák Dougy Mandagi střídá kytaru za mix a jedním z vrcholů je, když chrstne vodu na bicí, na které následně zuřivě bubnuje. Voda stříká všude kolem. Ztělesnění živelnosti, jednoho z hlavních rysů emocemi nasáklého pop-rocku. Nejen díky výraznému vokálu, který svými kvalitami vyniká snad v jakékoli hlasové poloze - obdivuhodný rozsah.
fotogalerie z koncertu zde
Celý večer graduje strmě vzhůru, za velkolepého ohlasu se čtveřice loučí. Není lacinou lichotkou, když Mandagi poznamená, že byť je nás pár stovek, vydáme za několik tisíc. Vřeštění nezůstává bez odezvy a přichází sladká odměna – skladba Sweet Disposition. Krom toho, že zazněla v několika filmech a zabodovala v nejednom žebříčku, si vysloužila taky štempl hymny indie rocku. Fanoušci, jejichž zpěv přehluší kapelu, jsou vzápětí zváni na stage. Velké finále.
The Temper Trap (aus) + I Love You Honey Bunny
3. 2. 2017 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Romana Kovácsová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.