Dneska křtíme super kazetu (Nuly vs Andrea Rottin & K.Oswaldová)

Křty nakladatelských počinů NAAB se většinou odehrávají ve znamení velké party, spousty srandiček a mnoha pro/vylitého alkoholu. Jinak tomu nebylo ani tentokrát, kdy se pod proud sektu dostal split českobudějovických Nul a další inkarnace Andrey Rottina, tentokráte pojmenované Andrea Rottin & K. Oswaldová. O kazetě jindy, teď ke koncertu.

Bývaly doby, kdy jsem slýchávala Nuly pravidelně jakožto jednu ze stálých a v zásadě neměnných kapel na českobudějovické scéně. Mejdís u kytary a za mikrofonem se svými hlubokými texty, akutním přednesem a jedinečnou ironií. Tichý, ale inovativní Sokol s basou a excentrický punkáč Šaman u bubnů. Jejich repertoár býval známou věcí, bigbít pohybující se mezi vlivy šedesátkového psychedelického rocku a českým undergroundem. Ale jejich repertoár se proměnil a i žánrově se pohnuli dál, blíže ke kmenovému NAAB vzoru. Podařilo se jim umně skloubit bigbít s větším důrazem na experimentální instrumentální stránku, která byla dříve spíše coby výstřelek výsadou Sokolovou, současné skladby pracují s noisovějšími a dravě gradujícími pasážemi. Většina setlistu sestávala z materiálu Rozdělit (2012) a samozřejmě musely zaznít oba songy z nového splitu.

Co Nuly začaly, Andrea Rottin nechť nekončí – a neskončil, takový aplaus budějovický Divadelní klub asi ještě nezažil. Koncert dvojice/trojice byl unikátní v tom, že krom dvou nových songů z dílny Andrea Rottin & K.Oswaldová zněly i písně z Rottinovy samostatné tvorby – současné, neokoukané, svěží. Nová polovička K. Oswaldová (též Unkilled Worker Machine) do jeho repertoáru vnáší špetku transcendence a čehosi éterického, místy tam slyším italské Comaneci, což není výčitka. Kateřinin hlas v sobě skrývá jemnost, která čistě a ideálně doplňuje Andreův živelný projev. Naléhavost, s níž Andrea pracuje naživo, podporuje její doprovod bicích, který pro skladby jako Leaving Song nebo Spanish Surf (platí i pro další z Dwars Session) vykonává neocenitelnou službu, místy jim dodává až tíživý charakter. Po obligátním křtu, který jejich výstup přerušil, zazněly i dva nové songy hrané v trojici, kdy se na kytaru přidal Carlo Veneziano.

Kazeta byla řádně zkropena několika deci sektu, odhozena do publika, tam málem zranila jistou slečnu, která se následně stala její majitelkou, aby sekt poté vypilo především obecenstvo. Slavit musí všichni, ne?