keša | Články / Reporty | 04.08.2014
V posledním němém „diva filmu“ se představila Theda Bara. Americký snímek z roku 1915 zrežíroval Frank Powell a uvedl tak fenomén femme fatale na plátna amerických kin.
Film v nekvalitní kopii, obrázky jak ze špatné xerografické kopírky. Ke kapele Ille si představuju „barvitější“ film. Mandolína, španělka, bicí a klávesy s občasným ženským zpěvem tvoří spíš atmosféru. Kamera se hrdinů straní a nemá cit pro detail. Ille se snaží reagovat alespoň na to málo, a tak když stůl padá, z podia se ozve rána. Blesk uhodí a zazní hrom. Moře šumí vířením virblu. Kapela volí klávesový motiv, který často opakuje, snaží se film semknout. Oběť na lodi, šelma v přístavu. Doprovod bez odvážných výletů, jen basa občas zhutní lehkou kytarovku, ovšem větší emocionální úlety se nekonají. Zrada, rozvod, chlast, vlažný přístup režie. Zpěvačka doprovází hlasem beze slov. Ille měli těžkou úlohu, a i když byl tenhle film z celé „diva sekce“ nejméně výrazný, dokreslili alespoň jeho atmosféru.
Velkou zásluhu na doprovodném programu k němým filmům má dramaturg Zdeněk Blaha, který stojí za výběrem interpretů. Každý den s jiným trikem, pokaždé s názvem své oblíbené kapely, z merch stánků na koncertech. Spolu s Věroslavem Hábou, který uváděl všechny filmy, tvoří originální duo. Sekce nebyla monotónní, objevilo se elektro, lo-fi, industrial, umělci z undergroundu a nebo ti, kteří si, byť na okraji slávy, pořád zachovávají osobitou hudební tvář.
Neznám žádný jiný český filmový festival, který by tak dobře propojoval němý film s živou hudbou. Pokud takový existuje, kdekoli na světě, napište mi, přijedu.
Blázen to byl (hudební doprovod: Ille)
2. 8. 2014, Kino Hvězda, Letní filmová škola, Uherské Hradiště
www.lfs.cz
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
