„Chci být mrtvý se svými přáteli!“

Zamilovat se je záležitost vteřin, milovat a lásce podlehnout, trvá. Když je ale z prvotního pobláznění rázem pevný vztah, a to v řádu týdnů, zpívejme všichni hallelujah! Mé malé osobní patří promotérům, co mi srdcovku dotáhli do Ostravy. Klub, kde je vždycky dobrý zvuk, účast bídná, sestava skvělá, zážitek na celý život.

Vybrat k hlavním hvězdám z Buffalla český předkrm je jednoduché, to se ví nejlíp. Nakonec se kousek uhnulo, a to vzhledem k dánským kolegům. Tradiční metalcore umí Shadow Area solit přeci jen malinko jinak, šéfuje tomu dvouhlavá saň a pěkně hladové krky kytar. Nasazení a energie kapely nevídané, hudba už tak neslýchaná není. A ta upřímná skromnost a vděk? Skoro ideální kombo na otvírací hoďku.

To Scarred By Beauty, ten večer s basákem za bicími, nastoupili ve čtyřech a dokázali si svým moderním hardcorem s progresivními prvky podmanit poloprázdný klub. Jonathan si hřeje na prsou i v krku lva, jen namísto hřívy rovný kšilt, zatímco produkce kapely nebyla rovná ani trendy. Mezi breakdowny byly vkládány rozeznělé pakordy a barevné bicí, ničené s vervou býka chystajícího se porcovat toreadora do paelly. Večírek gradoval tím správným směrem, vrchol mohl být jen jeden.

Matika i bordel, místy sludgeový zvuk, stoner i southern vlivy, propojeno hardcoreovou nekompromisností s punkovou zběsilostí, to vše servírováno s rock’n’rollovou energií, jakou umí z flanelek vyždímat jen málokdo. Neodmyslitelnou součástí jsou odjakživa texty Keitha Buckleyho, původně učitele americké literatury na střední škole, nyní zhrzeného a ironického fousáče, jehož brácha drtí v kapele kytaru a mimo jiné osobitě kreslí. Sekunduje mu Andy, s rameny jako jeřáb, medvědíma tlapama, fousem hustším než mlha nad Brčálníkem a hlavně zběsilým prstokladem. K base se vrátil mnohými vystřídaný Stephen, co mu ten večer v Barráku ukradli peněženku, a rytmickou sekcí uzavírá sestavu neurvalý bubeník Ryan. Odpalovalo se i hasilo jejich nejlepší deskou The Big Dirty, skákačka na úvod a pak už se strhla mela. Hitové singly nesměly chybět, většina setlistu ale patřila poslední a stále aktuální Ex Lives. „Chci být mrtvý se svými přáteli!“ řval jsem, co mi síly stačily, a ještě hlasitěji! A nebyla to prdel, přeřvat strunný lomoz, v němž se místy topil frontmanův zpěv i řev.

To druhý z bratrů Buckleyových hrnul jako parní válec a nezůstával v klidu ani na vteřinu, jeho pódiová choreografie by se dala nazvat svěrací kazajkou. Stagediver přijel až z Polska a nebyl sám. Set zakončila hitovka We’rewolf, Andy vykročil vstříc publiku a o pár chvil později už plaval klubem na rukou, tohle se nevidí každý den. Jordan se nenechal zahanbit, stejně jako Steph i Kíííf, všichni splynuli s davem, rozdali nástroje (!) a odešli. No, s davem. Kapacita prostor byla naplněna sotva z pětiny a tomu se říká ostuda! Spolu s ukradenými basákovými doklady pořádně velké jizvy na jinak famózním večeru. Zvuk téměř dokonalý, kapela zcela. Slyšet nestačí, je třeba zažít!