Houpací koně v zajetí dystopických světů

Houpací koně na české nezávislé scéně rozhodně nepatří mezi nováčky – aktuální deska Everest je šestým studiovým dílem a za sebou mají stovky odehraných koncertů na domácích i zahraničních pódiích, přesto se nikdy nedočkali „masového“ úspěchu, který by si za vynaloženou dřinu zasloužili. Tuzemský rádiový éter bohužel stále vzhlíží k normalizačnímu popu a zkostnatělé mediální struktury neobměkčí ani vcelku přístupný pop rock protnutý ozvěnami indierockové minulosti.

Formace kolem charismatického frontmana Jiřího Imlaufa tentokrát neponechala nic náhodě a vydání novinky doprovodila zdařilou kampaní. Její součástí se stala klipová trilogie ze stáje spřízněných Ideamakers, titulní motiv desky nasprejovaný na omšelých ústeckých fasádách nebo guerilla koncert na tamním vlakovém nádraží. V dnešní době zní takové „maličkosti“ téměř samozřejmě, ovšem na české scéně nejsou pravidlem, a každá deska dotažená do nejmenších detailů působí nanejvýš osvěžujícím dojmem.

Novinka Everest začíná přesně tam, kde skončil předchozí Hotel Palace – úvodní skladba 40,5 představuje čirou esenci léty vybroušeného rukopisu, který si stále udržuje živelnou energii a bezprostřední civilní autenticitu. S přibývajícími vráskami ve tváři kapela vyměnila frenetický noční život v centru města za průmyslovou periferii, kde za okny improvizovaného nahrávacího studia problikávají výstražná světla majestátních komínů továren a skřípají neúnavné výrobní linky. Až zbývá jenom krůček k Deckardovi a replikantům z kultovního sci-fi Blade Runner: „Viděl si někdy něco takovýho jako já?/ Něco takovýho jako já?/ Viděl jsem hořet lodě v Orionu/ Tam jsem stál na zadní palubě snu/ v noci sám.“ Naléhavá vize dystopické budoucnosti vyvolává mrazení v zádech a okamžitě se řadí mezi vrcholy alba.

Tíživý pocit se během poslechu neustále prohlubuje a atmosféra houstne, přesto nechybí kýžené okamžiky naděje – zvolna gradovaná balada Z popela, titulní Everest, vyzařující nezdolné odhodlání překonat všechny nástrahy osudu, nebo závěrečná dětská ukolébavka Vteřinou, přetékající pocity důvěry a bezpečí. Známý tvůrčí rukopis oživuje kacířský gospel Neber – zemitý zvuk amerického jihu, hammondky, padlý kazatel Imlauf spílající Bohu a působivé repetitivní sborové vokály. Na závěr zamrzí absence mrazivého hitu Desire City, který byl doslova předurčený pro zařazení na Everest, ale Houpací koně singl zužitkovaly už na jarním splitu s Please The Trees.

Kultovní formace z industriálního Ústí nad Labem stárne s elegancí a vysokou laťku kvality si udržela i na nejnovější desce Everest, která se vypořádává s nelichotivou vizí budoucnosti lidstva. Nejsilnější momenty však paradoxně vytanou, když zataženou oblohou melancholie proniknou nepatrné paprsky naděje.