David Stoklas | Články / Recenze | 27.08.2024
Při představě výrazu „poslední léto“ je cítit záchvěv prvního podzimního větru a před dusivou nostalgií ani nemá cenu utíkat. Cloud Nothings takto pojmenovali svoji osmou desku a čárka na futrech, kde se měří výška, je zase o pár centimetrů výše.
Vždycky vynikali přímočarou kytarovou hudbou, která se neschovávala za složitosti, a poselství z nich šlo takovou rychlostí, že je posluchač ani nestačil vstřebávat. Vše akcentované živočišným projevem frontmana Dylana Baldiho. Na většině jejich dosavadních nahrávek vždy existovala skladba, co trvala sedm nebo osm minut. Končila zpravidla Baldiho zběsilým křikem a totální extází zbytku kapely. Tentokrát tento moment chybí: nejdelší skladba je titulní čtyřminutovka a největší zběsilost se objeví pouze v lehkém náznaku na konci I’d Get Along, kde se Baldi ujišťuje, že se bude rvát, i když se s ním stane sebehorší věc.
Absence delší gradující skladby sice trochu možná mrzí, ale to se ztratí v poslechu celé desky, která je manifestem skladatelské poctivosti a lásky k tvorbě jako takové. Baldi se o tom vyjádřil v rozhovoru s Danem Ozzim, když se zrovna bavili o jeho novém koníčku, běhání: „Neskládám songy proto, aby byly na albu. Dělám to, protože mě baví ten pocit něco tvořit a něco za sebou nechat.“ Podobně popisoval onen meditativní pocit, když běží sám lesem, což je prý podobné jako sedět ve sklepě a mlátit do kytary.
Final Summer je deska, ze které čiší životní síla a touha něco dělat. A dělat to navzdory příkořím. Tahle nálada vystupuje hlavně v kontrastu s ranou tvorbou, kde byly skladby plné depresivního defétismu. Kluci od velkých jezer z Ohia objevili svět a nechtějí, aby tohle léto bylo tím posledním. Nejsilnějším momentem alba je skladba Silence, která začíná skřípajícími grungeovými kytarami, do nichž Baldi recituje klimaticky úzkostný text: „Why do you keep relying / On the man who said you should burn … Another normal day / Another dying planet we’re on.“ Tohle je midwest emo, kde je emocí celá škála.
Cloud Nothings – Final Summer (Pure Noise Records, 2024)
Bandcamp kapely
foto © Errick Easterday
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.
Žofie Křížková 05.11.2024
Dvaačtyřicetiminutová stopáž zahrnuje jediný track a ten nabízí ponor do hluboce meditativní lázně neopakovatelných nuancí. Za týden v Praze.
Sára Prostějovská 28.10.2024
Synthpopové Forgive Too Slow vypráví deset krátkých příběhů lásky, jíž autorka v každém z nich nahlíží jinýma očima.
Šimon Žáček 28.10.2024
Druhá série Rodu draka se tak moc věnuje intimním chvílím rodinných členů, až zapomíná na zásadní konflikt. Anebo je to záměr?
Lea Valentová 25.10.2024
Dômyselnú dramaturgickú pavučinu tak organizačný tím pretkal napríklad lokálnymi mýtmi aj ladením nástrojov z mimoeurópskych lokalít.
Michal Berec 05.10.2024
Nosným kameňom je hypnotická repetitívnosť motívov, improvizácia na pomedzí apalačského folku a jazzu, ktorá sa ale môže postupne začať zlievať.
Richard Michalik 31.08.2024
Opäť cez vydavateľstvo Constellation (Godspeed You! Black Emperor, Jerusalem in My Heart) a opäť s rovnakým producentom (Zach Scholes).
Jakub Veselý 30.08.2024
Názov Doomer Music je na mieste a album nám prináša pohľad do sveta, v ktorom sú ľudské emócie potlačené, kde môžeme vidieť len drsnú schránku panelových domov.
Veronika Tichá 26.08.2024
V narativním songu Strašidla Toad Planet ukazují, že si dokážou pohrát i s funkovějšími melodiemi a nástrojovou kompozicí... Debut u Kabinet Records.