Články / Reporty

Hra o tóny s Piano Interrupted

Hra o tóny s Piano Interrupted

Shaqualyck | Články / Reporty | 24.05.2013

Jarní měsíce nemusí být v hanácké metropoli jen o kytkách. Mladší ségra slavné Flory Olomouc má totiž přízvisko „divadelní“ a program natolik pestrý, že by tomu jeden nevěřil. Krom kumštýřů z oboru „prkna, která znamenají svět“ můžete na zdejších scénách snadno narazit i na nejednu velezajímavou hudební entitu. Jednou takovou jsou britští Piano Interrupted, kteří k nám dorazili z Ostrovů na jediný večer, aby tu odehráli exkluzivní koncert. Klavír, basa a hromada udělátek. Svou náruč jim láskyplně otevřel léty prověřený Jazz Tibet Club, svá srdce pak od deváté večerní početné osazenstvo příjemně zaplněného sálu.

Vyplatilo se přijít v předstihu, nejlepší fleky mizí rychlostí blesku. Lidi natěšení jak Katka Neumannová před prvním sněhem, pivka, potlach, rozšířené zorničky. Zvučí se o sto šest, soundman i dramaturg obětavě kmitají sem a tam. Klub, neklub, zázemí je v lidech a tihle kluci dýchají pro hudbu. Jak asi zní „Nabouraný klavír“? Bubeník prý zůstal doma, asi se mu nechtělo tahat s bagáží přes kanál. Trio na pódiu vypadá připraveně. Ještě honem v zákulisí vyměnit trička za slušivé košile a jde se na to. Sympatický úvod obstará od pultu mašinfíra Franz Kirmann a několik předchystaných českých vět. Usměvavý Tom Hodge zasune bokovky pod klaviaturu černého křídla a potemnělý prostor vyplní elegantní zvukomalba.

Záhy ji však umně začnou narušovat elektronické (pa)zvuky. Chvílemi to vypadá na volný experiment na bázi free jazzu, při soustředěném poslechu však vyplouvají na povrch jemné kontury a zřetelné tempo jednotlivých skladeb. Tyhle kousky jsou jeden vedle druhého promyšleny do posledního detailu. To, co se tváří jako improvizace, je ve skutečnosti precizně promazané soukolí atmosférického jukeboxu. Celé to působí neuvěřitelně lehce a svěže. Tohle není klasika v novém, to je nová klasika. Klapky versus čudlíky. Spolu, bez sebe. Oba se snaží vnutit svou hru tomu druhému. Marně. Dohadují se, pošťuchují, uzurpují si prostor. A to celé jen pro to, aby o pár taktů dál společně zatáhli za jeden provaz. Basák to zprostředka splétá dohromady a dělá těm dvěma rozhodčího. Jako by spolu v jednu chvíli komunikovali tři různé živočišné druhy. Pevný souzvuk ukrytý pod ruchovým bludištěm. Snová náladovka.

Tepavé beaty se strefují přesně, klavír je pod palbou. Drží však pozice a postupně přechází v etudovitý protiútok. Nechápu jak, ale funguje to. Symbióza netradiční, avšak naprosto dokonalá. Podmanivý rytmus místo melodie, příležitostný, živě nasamplovaný beatbox místo zpěvu. Hudebníci si společné hraní užívají, vystupují skromně, nenuceně a se zalíbením sledují nadšené reakce publika. V pauzách zmiňují arabské vlivy, dojde i na přiznanou nirvanovskou inspiraci v podobě zakuklené Smells Like Teen Spirit. Problém nastává až v samotném závěru, v repertoáru už nezbývá žádný materiál na přídavek. Situace se řeší s humorem a z nekonečného potlesku nadšená trojice nemá problém zopakovat libovolnou položku setlistu. Tohle publikum si jednu extra porci navíc zaslouží. Nikdo není proti.

Info

Piano Interrupted (uk/fr)
16. 5. 2013, Jazz Tibet Club, Olomouc

foto © Tereza Posturová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace