Hudba, které sluší módní přehlídky (Coucou Chloe)

Letím nocí po mostě ke Štvanici, na sobě fake černý kožich. Nejsem zrovna raver, ale vystoupení Coucou Chloe na Creepy Teepee 2017 mi učarovalo, a když jsem viděl, že jí Heartnoize dělají koncert v Praze… Před Fuchsem postává pár dalších lidí ve fakeových kožešinách, další v „urban outfitech“, pak i civilněji oblečení, v úhrnu míří ladění do černa. Procházíme červeným závěsem dovnitř, první set začíná souběžně s dveřmi.

Housewife 9 je spojován, jako i Coucou Chloe, s kategorií dekonstruované klubové hudby. Působí to funkčně, eklekticky, zároveň to pořád odpovídá mému ponětí o klasické konstrukci tanečních žánrů. Slyším třeba grime, sample P Moneyho. Kde a jaká je tu dekonstrukce? Po čase zaznamenám v rytmu náznak konfliktu. Průběžně se aktualizující rytmická odbočka způsobuje disruptivní vstup, jako kdyby někdo klepal na dveře. Úvaha o ukázkách dílčího uvolňování konstrukce ve mně nenachází konstruktivní výstup, a tak to stačí. První set končí, jsem venku na cigaretě.

Dělám chybu a míjím se s druhým setem, Sim0ne. Vadim Petrov k němu řekl: půlhodina je málo, trance remixy polozapomenutých Y2K hitovek, diskotéka na dětském táboře, čekání a dočkání se virální hitovky, remixu Say Yes to Heaven od Lany del Rey. Jásot. Třetí set, NobodyListen. Kdo je obeznámen s jeho sérií akcí Addict, nemusí být překvapen tím, že Coucou Chloe zná a že je schopen se do pozice jejího supportu „nominovat sám“. Jeho set je tvrdší, ráznější, techno, působí při něm velmi charismaticky, pod světlem malé lampičky září prsteny na jeho rukou.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Koncert Coucou Chloe před šesti lety byl fascinující směsí, která v intenzivním vedru klubu hypnotizovala rytmem a charakteristickou zastřeností, spojovala v sobě vřelost a smyslnost s chladem a distancovaností. Specifičnost, díky které se v následujících letech její hudba stala, mimo jiné, oblíbenou volbou i na módních přehlídkách. Současná Chloe působí jako věrohodné, sebevědomější rozvinutí tehdejšího temperamentu. Něco distancovanosti se změnilo ve prospěch aktivnější komunikace s publikem.

Vedle „narkotičnosti“ starší tvorby (EP Erika Jane) nyní výrazněji vystupují nové energičtější skladby. V některých (/na novém albu Fever Dream) jsou tvrdší beaty, skladby se stávají sevřenějšími. Překlání se víc k formě, kterou někteří nazývají „avantgardní pop“. Chloe na podkladu zastřeného vokálu i křičí („Let it go!“), což na nahrávkách není a tracky se tím ozvláštňují. Ona smyslnost nachází větší výraz ve fyzické stage presence, ale není vulgární, nebo pokud přece trochu, pak říkám distancovaně. Velká, vřelá party.