Martin Šmíd | Články / Recenze | 02.02.2023
Někdy nastane ta správná atmosféra, kdy z nálady samovolně kondenzují nápady. Duo Dev Lemons a Nicka Greena Queef Jerky ji zachytilo a vtisklo do pětadvacetiminutového hybridu hyperpopu a hip hopu. Možných původů tohoto jevu je spousta, ale pro Queef Jerky je to charisma, chemie a humor obou členů. Dev, Nick a další hostující (Hivemind, gabi belle a další) nezačínají od nuly. Všichni si svým mixem humoru a hudby vybudovali za posledních pár let na youtube věrnou a stále se rozrůstající fanouškovskou základnu hudebních nadšenců.
Samotná hudba je s internetem spojená tak silně, že se bez znalosti jeho vnitřních vtipů a referencí člověk u Queef Jerky neobejde. Queeflemania přidává na přirozeně se rozvíjející online humor svoji vlastní vrstvu, která bude zanedlouho překryta vrstvami dalšími, jež zkreslí její nynější kontext. To může být trochu mínus, ale naštěstí to skupina nebere tak vážně. Skupina totiž nebere vážně téměř nic. Aspoň to tak zní. V Brinterlude, repríze otvíráku Let Me See That Ass, jsou sloky vymyšlené na místě a pohybují se od imitací britských stereotypů k bezvýznamným citoslovcím. Humor zastřešený volně proudícím nonsensem běhá od vulgární obrazotvornosti k „tvoje máma“ vtipům. Vtip je vždy na prvním místě.
Stejně důležitá je pro Queef Jerky možná jen hudba. Ta stejně jako texty nezůstává dlouho na jednom místě. Protože co se nehýbe, není zábava. Osobité instrumentály se často změní uprostřed písně. Adam Levine Burger zničehonic přepne mezi zkreslenou basou do akustické kytary a svižného rytmu a Queef Stew změní beat aspoň třikrát. Queef Stew taky funguje jako středobod alba. Sedm hostů si předává mikrofon a soutěží o nejstupidnější hlášky. Soutěž končí nerozhodně. Ve svých sedmi minutách skrývá track nejsilnější a nejzapamatovatelnější momenty („Copy-paste it/Belly button can I taste it?“), ale zároveň ne zcela obhajuje svoji čvrt albovou délku. Tento přestupek však napravují kratší následující songy (Bungalow 42, Corporate Song).
Pod nánosem infantilního humoru se skrývá melodická schopnost a talent. Queef Jerky je pro oba členy, kteří tvoří i sólově, průlivem pro neseriózní a nefiltrované nápady, pro které v jejich vlastních projektech možná není místo. Dělají hudbu pro specifickou cílovou skupinu a do té se trefují přesně a se vší silou neohraničené zábavy.
3DDI3 01.01.2025
Kapela, co má duši, ale nemá hlas. Anebo jo.
Jiří V. Matýsek 20.12.2024
Do světa písničkářů se noří nová publikace novináře, muzikanta a pečlivého lovce příběhů písní Michala Bystrova Hvězdy v polostínu. Nabízí stovku portrétů písničkářů ze šedesátých let.
Matej Žofčín 18.12.2024
Keď internet objavil na Bandcampe jeho album To See the Next Part of the Dream, ľudia o ňom na stránkach ako Rate Your Music a Reddit nevedeli prestať rozprávať.
Martin Zoul 17.12.2024
Jsou tabu a tabu. Některá se zhroutí při sebedrobnějším otočení dějinného soukolí, jiná působí dojmem monolitu, do kterého byly při vzniku člověka vyryty základní zákony lidství.
Jakub Veselý 10.12.2024
Portfólio koluje pomedzi rockovými pasážami, jazzovými improvizáciami, punkovým rázom a avantgardným experimentálnym prístupom k hudbe.
Filip Peloušek 05.12.2024
Povznášející, psychedelií a euforií prosáklá hudba doplněná o do výšky vyhnaný zpěv Joshuy Hodgese v protikladu s texty plnými pochybností.
Kristina Kratochvilová 25.11.2024
Představu pozlátka tvrdě zadupává do země špinavá realita plná absťáku, démonů, lítosti a vyhasínajících životů Laneganových blízkých.
Šimon Žáček 24.11.2024
Zdánlivě banální příběh Anory skrývá krásy i ošklivosti chybujících lidí ve stále více matoucím světě.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Magdalena Fendrychová 11.11.2024
Texty se nezabývají současnými společenskými problémy nebo zásadními citovými zvraty, spíš popisují každodenní situace a fantazie.