Jan Žamboch: Díval jsem se jinýma očima, poslouchal jinýma ušima

Jan Žamboch. Člen tria Žamboši, písničkářské trojky SPOLU, moderátor hudebního pořadu Mezi pražci, lesník a především dobře ukryté textařské zlato české hudební scény. V minulém roce jste ho mohli zahlédnout s kytarou v lesích, kde nahrával svůj sólový projekt Guitar & Forest. Držitel ceny Anděl z let 2006 a 2009 si se mnou povídal o špatném zvuku, protestsonzích, o přežití z muzikantské gáže i kůrovci.

Podívejme se nejdříve trochu do minulosti. Jsi členem tria Žamboši, začínali jste ale jako duo. Co vás vedlo k rozšíření sestavy?
Ano, hráli jsme ve dvou zhruba od roku 2002 do roku 2005. K rozšíření došlo tak, že nás na nějakém festivalu slyšel a viděl bubeník Juří Nedavaška. Natolik jsme ho uhranuli, že k nám začal docházet na zkoušky, nejdříve jen s djembe, postupem času víceméně s celou bicí sadou. On s oblibou říká, že jsme jeho výtah do „šúbyznysu“, nicméně všichni moc dobře víme, jak to s tím výtahem je. Jednou se nám Juří ve slabé chvilce svěřil, že teprve u nás poznal luxus hotelových snídaní, tak se domnívám, že s námi přeci jen popojel pár pater.

Na žamboším webu si vedete velmi podrobný „deníček“. A mnohdy se tam fanoušci mohou dozvědět i značně intimní záležitosti, neváháte přiznat ani zpackaná vystoupení apod. Je pro tebe sepětí s fanoušky tak důležité?
Víš, říkám si vždycky, že lidi, kteří nám fandí a objevují si nás, jsou to nejdůležitější, co nás může potkat. Nevím, co je správné. Zda k nim být otevřený a přiznávat se k nepovedeným hraním nebo k nepohodě v kapele. Nebo se jen navenek usmívat, jak je vše skvělé, a mít masku profesionála. Chápu, že posluchače nemusí zajímat, že máme na pódiu nějaký problém, ať už technický nebo mezi sebou. Když budeme prudit, budeme lidi ztrácet. Nebo zůstanou jen ti, které opravdu zajímá, co hrajeme. Nevím, co je správné a stále nad tím přemýšlím. Ohlasy na naše stavy, ať už dobré nebo špatné, máme většinou od našich nejvěrnějších. A moc si jich vážíme. Dobře samozřejmě funguje facebook, tam je dialog kapela versus fanoušek okamžitý. A nahlédnout občas do zaprášené historie kapely na webu může být někdy poučné i pro nás tři.

Vyhráli jste cenu Krtek, obě vaše desky byly oceněny Andělem, skončili jste třetí v soutěži Česko hledá písničku, ty jsi vyhrál slovenskou Gitariádu. Co to pro tebe znamená? A je znát nějaký rozdíl „před“ a „po“ v prodeji desek nebo počtu koncertů?
Ceny jsem dříve žral. Když tě nikdo nezná, chceš se prosadit, upozorňuješ na sebe, kde můžeš. V tomto vidím smysl cen a soutěží v hudbě. Materiální hodnota je taky nezanedbatelná. Například díky Česko hledá písničku jsme si mohli koupit skvělé kombo a tři mikrofony, slouží nám doteď. Díky Gitariádě mám výbornou kytaru. Lhal bych, kdybych říkal, že je to jen otázka prestiže. I když o tu jde samozřejmě taky. Andělé trochu zafungovali na pořadatele a byli jsme doma chvíli slavní. Určitě nám ceny pomohly, jsou to kamínky v mozaice.

Jak se žije českým muzikantům ne zrovna mainstreamového žánru? Ty jsi částečně na volné noze, máš však i zkušenost s pořádáním akcí – Folkování pod Žamboškou dojelo na nedostatek peněz?
Koncerty na Vsetíně dojely na nedostatek času a nových písní. Pořádali jsme je každý měsíc a vždy jsme hráli my a nějaký hudební host. Logicky, při mém psaní pěti songů za rok, došlo k vyčerpání jak nás, tak fanoušků. Ale to byly začátky v roce 2003. Učili jsme se tehdy existovat na pódiu. Nyní hráváme doma tak dvakrát do roka a vždycky máme plno. Vzhledem ke stovce odehraných koncertů ročně je to tak akorát. Jinak hlady netrpíme, i když nemáme vlastní vrtulník. Živit se hudbou neznamená jen koncertovat, kreativních činností je mnoho. Učit, nahrávat, účinkovat v jiné kapele, skládat pro divadlo, film, produkovat jiným muzikantům. Měli jsme tu v březnu na turné Islanďana Svavara Knútura, který se hudbou na Islandu živí a hrává s oblibou na pohřbech. To neděláme. Třeba časem...

Poslední rok byly v Čechách „IN“ protestsongy. Koller, Klus... Ve tvých textech se současná témata objevují hojně, ať už zpíváš o stahování, tykadlech nebo píšeš Nohavicovi. Nebojíš se jepičího života takových písní?
Zastávám názor, že protestsong je forma občanské neposlušnosti. A taky výkřik, volání o pomoc. Touha nebýt v těch sračkách sám bez pomoci. Taková píseň přeci nemusí být aktuální za měsíc. Důležité je, zda je aktuální v okamžiku, kdy vznikla, a zda si ji lidi vezmou za svou. Jak dlouho taková píseň bude žít, záleží na tom, jak dlouho nás to téma, ten problém, bude bolet nebo štvát. Jsou témata, ke kterým prostě musím něco říct a zazpívat, jinak mě to rozškube. A díky tomu, že mi nikdo nediktuje, o čem a co zpívat, můžu si dovolit nedržet hubu. Svoboda je božská věc!

Co chystají Žamboši do budoucna?
Chystáme se do studia v létě, takže nová deska bude někdy na podzim. Koncertů je už teď, především pro festivalovou sezónu, tolik, že si můžeme vybírat. Budu rád, když naše kapela pojede na nových písních létem jako tobogánem. Na našem webu se bude všechno postupně objevovat.

A co další projekty, kde se objevuješ?
Občas mě může být vidět a slyšet v triu SPOLU, což je spojení tří mužských elementů v jeden pódiový zážitek. Těžko se to popisuje. Spojením tří lidských a muzikantských naturelů jako jsou Monty, Arnošt Frauenberg a já vznikne něco nepopsatelného. Navazujeme na tradici Janoušek, Redl a Lenk. A myslím si, že nám to jde. Výjimečně hrávám i sám. V současné době taky zrovna makám ve studiu na desce Iva Cicvárka, muzikanta a songwritera z Brna. Případně externě spolupracuju druhým rokem s televizí NOE, kde provázím diváky hudebním pořadem Mezi pražci. Práce před kamerou je pro mě nesmírně zajímavá.

Novinka Guitar & Forest. Jak jsi přišel na něco takového? Při toulkách v lese?
Chtěl jsem kdysi studovat dendrologii, les a stromy mě odjakživa fascinovaly. Cítil jsem rozdíly v chuti míst ve smrčinách, v bučinách. Rozdíly v dechu smíšeného lesa, odlišnou magii jehličnatých lesů nebo listnatých porostů kolem řek. Má muzikantská duše to vždycky slyšela. Ale teprve nápad pokusit se v těch lesích hrát, nahrávat v nich skladby i ambient to všechno propojil. Nevím, kdy ten nápad přišel. Ale vím, že do mě musel spadnout skrz mraky a koruny stromů. Někdy zjara, kdy se lesy po zimě začínají nadechovat.

Jak to celé probíhalo?
Dal jsem si za cíl nahrát každý měsíc jednu instrumentální kytarovou skladbu. Každou v druhově jiném lese. Vyhledával jsem zajímavá místa, na konci měsíce se tam vždy rozjel s kytarou a nahrávadlem. A pak se snažil zahrát vše tak, aby v tom bylo „něco“ zakleté. Aby místo hrálo se mnou. Nebo spíše já s ním. Ctil jsem všechny přírodní a lesní vlivy, bojoval s vedrem, mrazem, deštěm, sněhem, komáry, letadly, lidmi a auty. Nechtěl jsem do nahrávky zasahovat ve studiu, takže je to nahráno beze střihu. Doma jsem si připravil, co budu hrát, měnil jsem podle rozpoložení konce nebo drobné vyhrávky, ale spíše to bylo tak z osmdesáti procent připraveno a vymyšleno doma. Nejsem tak dobrý improvizátor a kdybych to skládal na místě, deska by se nedala poslouchat.

Co tě při nahrávání v divočině překvapilo - nehonili Tě jeleni a kanci?
Překvapilo mne, jak snadno lze přijít venku o soustředěnost. Komáři jsou na rozptylování mistři. A také mi připadalo, že při nahrávání kolem mě ožívají dávné lesní bytosti, které zahlédnete koutkem oka. Užil jsem si hodně magických okamžiků, díval se jinýma očima, poslouchal jinýma ušima.

Vydání alba něco stojí, rozhodl ses zapojit fanoušky a příznivce. Peníze na www.kreativcisobe.cz jsi vybral už měsíc před ukončením, ostatně investorům nabízíš stylové a lákavé bonusy - kromě desky taky sazenice stromů, výlet či lekci hry na kytaru přímo v lese. Překvapil tě zájem?
Velmi. Nápadu jsem věřil pro jeho originalitu, ale netušil jsem, že mé nadšení bude takto sdíleno. Za čtrnáct dní bylo vybráno 100% potřebné částky a nemyslím, že to bylo kvůli lákavosti odměn, spíše příznivci ocenili zajímavý nápad. Na místech mých lesních nahrávacích studií vzniknou „kešky“, bude možno do těch míst zavítat. A já dokonce uvažuju o tom, udělat pár lesních vinylů. Zajímá mě názor čtenářů. Napište mi prosím, co si o tom myslíte. Máte ještě někdo vůbec gramofon?

Kdy se dočkáme vydání Guitar & Forest a bude možnost slyšet nahrávku také naživo?
Vydání desky směřuju ke konci dubna. Těším se na ni moc a děkuju všem, kteří mne podpořili. S živým hraním těchto skladeb je to ošemetné. Hrát je a pouštět do nich ambientní zvuky za světel reflektorů se mi zdá divné a umělé. Jednou jsem se o to pokoušel a nebylo to ono. Možná se to jen potřebuju naučit a vymyslet, jak to hrát živě. Už teď ale vím, že něco z Guitar & Forest zahraju na zahajovacím koncertu festivalu Kytara napříč žánry 13. října v Praze. A jsem moc zvědavý, kam mi tohle lesní kytarové dobrodružství ještě otevře dveře.

Jsi lesník – co ty a obávaný šumavský kůrovec? Kácet stromy, nebo nechat les, aby si poradil sám?
Hezká otázečka na závěr. Zabýval jsem se tím dlouho, chvíli byl pro kácení, neboť jsem lesník a mám zažité klasické hospodaření v lesích. Nicméně za dvacet let v profesi jsem pochopil, že ideály a myšlenky na zdravou a správnou výchovu lesa téměř vždy zažene do kouta lidský mamon a hrabivost. Takže jsou mi mnohem milejší ideály druhé strany a jsem pro to, aby se na Šumavě v národním parku v bezzásahových zónách nekácelo. Příroda si poradí. Člověka k tomu nepotřebuje.