„Jestli dnes všichni ke konci usnete, budu zcela šťastný.” (Sam Lee)

Folkový bard Sam Lee není publiku českých letních festivalů žádnou neznámou. O to více překvapí, že jeho pražská premiéra se odehrála teprve předevčírem před komorním publikem v Kasárnách Karlín. Jedinečnost večera odhalil už příchod kapely - očekávatelné „hnízdo” instrumentalistů vystřídalo trio nových hudebníků ve složení James Keay (klavír), Josh Green (bicí) a jako speciální host turné se přidal kytarista Bernard Butler (Suede), který produkoval Leeho poslední album Old Wow a nyní znova spolupracují na nové nahrávce.

Že se s příštím albem otevře nová kapitola sběratele lidové tvorby z britských ostrovů bylo znát z řady nových písní, které zazněly v premiéře. Melancholické balady prosvětlené Leeho mrazivě jasným vokálem, gradované intenzivními pasážemi klavíru, nekompromisními bicími a elektrickou kytarou zakusující se do kostí ukázaly nečekanou expresivitu a nové barvy. Že jsou sehranou čtveřicí a mají chuť experimentovat dokázali písní Meeting Is a Pleasant Place, na které spolu začali pracovat teprve při odpolední zvukovce.

fotogalerie z koncertu zde

Z vystoupení Sama Leeho vždy prýští radost z hudby a jejího předávání. Ani tento koncert nebyl výjimkou. Zpěvák ve velmi uvolněné atmosféře vtipkoval s kapelou i posluchači a s očima plnýma nadšení nás přenesl do atmosféry příjemného večera u ohně. Jeho vřelost a zaujaté vyprávění o významu starých polozapomenutých písní a jejich nadčasovosti v běhu lidského života i současné složité době, prokládala celý koncert. Prozradil také téma příští nahrávky, kterým bude poutnictví a vztah k osamocenému putování krajinou. Zpěvák a aktivista se netají svou láskou k České republice a zdejší přírodě a ve veselé atmosféře přidal i historku o své první návštěvě Prahy, kdy jako šestnáctiletý tajně přijel z Anglie na koncert Michaela Jacksona v roce 1996. Z fronty čekajících fanoušků, která tam byla už den předem, se vydal doprostřed nehlídané Letenské pláně, aby viděl Jacksona při generálce. Jak sám řekl, životní zážitek.

Tradici ústního předávání písní kočovníků Lee nabídl i všem v publiku při společném zpěvu jedné z romantických balad - a jak bylo vidět, půlka osazenstva měla natrénováno už od letního koncertu v Náměšti nad Oslavou. Ze známých písní nemohl nezaznít elektrizující bluesový kus Lay His Body Down s expresivní kytarou Bernarda Butlera a taky komorní verze The Moon Shines Bright. Večer ubíhal s písněmi o lásce, smutku, obdivu k anglické přírodě, o obavách o ni, až k meditativnímu zakončení posledními tóny Lovely Molly. Koncerty Sama Lee zkrátka bývají jako setkání starých přátel. Kéž jich bude ještě mnoho.