Články / Reporty

Jóhann Jóhannsson a Counter-Strike

Jóhann Jóhannsson a Counter-Strike

Popluh | Články / Reporty | 13.12.2012

V rámci přehlídky severské hudby do Prahy znovu zavítal islandský hudebník Jóhann Jóhannsson. Rudolfinum tentokrát zaměnil za Akropoli a Pražský komorní orchestr za krajanku Hildur Gudnadóttir a tři notebooky. Volba to byla rozhodně zajímavá.

Ještě pár minut před oficiálním začátkem zela Akropole prázdnotou a na úspěšný koncert to zrovna nevypadalo. Jakmile se ale předkapela a zároveň i manželský pár Irena a Vojtěch Havlovi poprvé pustil do nástrojů, prostor se rychle a velmi slušně zaplnil. Nutno podotknout, že zaslouženě. Poklidná a převážně instrumentální předehra k hlavním hvězdám večera příjemně navnadila a publikum naladila na správnou vlnu.

Bez většího otálení se pódia ujala druhá dvojice, která i přes použití elektroniky navázala na komorní atmosféru předkapely. Až to občas vypadalo, že hlavní hvězdou večera je spíše cellistka Hildur Gudnadóttir, jejíž nástroj a občas i hlas v komorních aranžmá pro laptop, piano a violoncello vynikal. Doprovodná projekce pak byla spíš jen na doladění atmosféry, celý koncert by se klidně obešel bez ní.

Přestože Jóhannsson je hudební experimentátor, který má za sebou řadu žánrů a různých kolaborací, koncert se nesl ve výrazně klidném ambientním duchu s jemnou elektronickou nebo klavírní linkou v podkresu, která gradovala jen zřídkakdy. Experimentovalo se spíše se zvukem samotných nástrojů, kromě efektových krabiček a elektroniky i pomocí lepicí pásky, mincí a klíčů vlepených do srdce piana. Jinak ale hlavní hvězda večera shrbená v obleku za monitorem připomínala spíš profesora za školou vyřizujícího mailovou korespondenci. I taková může být současná vážná hudba. O degradaci se dá mluvit stejně tak jako o evoluci, názor nechť si udělá každý sám.

Jediným, za to docela podstatným minusem byl nevhodný prostor. Po dvou hodinách stání u podobné hudby nohy prostě dřevění a vrzající podlaha a schody na trase sál-bar-sál taky udělají své. Na své si přišli i milovníci zvuku fotografické závěrky. Díky ambientní a tiché hudbě nešlo přístroje několika přítomných fotografů přeslechnout. V některých případech ani přehlédnout díky použití externího blesku namířeného kvůli rozptylu světla do stropu. Nahoře na galerii to nešlo neocenit, spíš než na koncertě soudobé vážné hudby jsem si připadal jako při hře Counter-Strike. V momentě, kdy ale fotoaparáty utichly a courání ustalo, se ke slovu dostalo to hlavní, tedy hudba a v tom případě bylo o co stát. Bohužel, díky délce koncertu ono vtažení i vzhledem k rušivým elementům nebylo nikdy úplné. I když všichni přítomní dostáli svému jménu, celkový dojem stejně nesl nepříjemnou pachuť. Člověk se nemohl zbavit pocitu, že na jiném místě a při dvojnásobné délce koncertu to mohl být skutečně dokonalý magický zážitek.

Info

Hildur Guđnadóttir & Jóhann Jóhannsson (isl)
10. 12. 2012, Palác Akropolis, Praha

foto © Kryštof Havlice

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace