Karlovy Vary 1: Humr a ekzém v hlavě

Start jak má být. Dva výsostně absurdní světy, výstřední postavy životních ztroskotanců, jejich citová lomeno existenciální prázdnota a snaha vymanit se z osidel společenských konvencí lomeno všednodennosti. Oba viděné filmy, alegorie Humr a komedie Realita, se poetikou a humorem střetávají místy věrně, oba charakterizuje odzbrojující vtip i křiklavě nápadný vizuální styl. Jeden slibuje myšlenkově bohatý koncept, druhý si z velkých konceptů škodolibě utahuje a dokládá to ještě extrémnější mírou podivnosti a vypravěčské nahodilosti.

Již ve filmu Špičák z roku 2009 nastolil řecký režisér Giorgos Lanthimos téma, které ho neopustilo ani ve hvězdně obsazeném Humrovi. Dystopický příběh o fašizující společnosti, která nepřipouští osamělost a doslova nutí k partnerskému svazku, artikuluje oblíbený motiv absurdity existence i společenských pravidel, díky nim jsou občané zbaveni svobody a tolik cenné přirozenosti. Hotel, kam přijíždí asociální hrdina v podání báječného Colina Farrella, existuje jen proto, aby se nezadaní občané seznámili s ideálním protějškem. Mají na to 45 dní a pokud se jim to nepodaří, budou proměnění ve zvíře dle vlastního výběru. Nátlaková seznamovací metoda však ve výsledku znamená jen pokrytectví a přetvářku ze strany všech klientů, kteří se snaží své životy napasovat do nevybíravého společenského mustru. Jizlivá satira se opírá o precizní práci kamery a přesné herecké výkony, za zmínku stojí zejména Colin Farrell v roli zfotrovatělé variace na postavu Theodora Twomblyho z filmu Ona.

Podivnost však nekončí, naopak jí přibývá, a to s filmem Realita. Patrně mě nikdo nedonutí k převyprávění jeho děje, nebo abych pochopil postavy či zákonitosti jejich světů. Pro začátek stačí vědět, že ústřední postava, kameraman Jason, sní o natočení krvavého hororu. Producent souhlasí s podmínkou, že jako první najde dokonalý výkřik, Oscara hodný zvuk lidského utrpení. Potíž nastává v okamžiku, kdy se do příběhu vklíní malé děvčátko, jež našlo ve vnitřnostech divokého kance videokazetu, režisér, který o ní natáčí film, učitel se zálibou v nošení ženských šatů a jízdě ve vojenském džípu, moderátor s ekzémem na těle a tucet dalších postav, snů, zápletek a podzápletek.

Z počátku se ještě pokoušíte složit mapu filmu, vztahů mezi postavami, časových a prostorových sousledností, po nedlouhé chvíli to ale stejně vzdáte a ujíždíte na vlně surreálného vyprávění, které je při troše dobré vůle svéráznou kombinací Polského filmu a Nolanovy sci-fi Inception. Originální komedie francouzského režiséra Quentina Dupieuxe, autora kultovního filmu o vraždící pneumatice Rubber, mísí několik rovin fikce, zaměňuje či zdvojuje postavy s takřka lynchovským zaujetím, navíc bez jakékoliv snahy o logickou návaznost. Nelze přehlédnout ani zálibu v brakových tématech a záměrném borcení postupů ze sofistikovaných hollywoodských „smart filmů“. Jako by měl autor pocit, že kinematografii chybí destruktivní zábava, nonsense a kouzlo bezdůvodnosti - ono čisté učarování filmem. Občas již poněkud samoúčelně zašmodrchaná a repetitivní, po většinu času však neskonale vtipná podívaná.

Velmi šťastný začátek prvního festivalového dne, který v závěru dostal na frak v podobě přeplněných a prakticky neprůchodných ulic okolo Thermalu. Těžko říct, zda je zablokovala touha vidět audiovizuální představení skupiny SPAM (Vladimír 518, Ondřej Anděra a David Vrbík), pokochat se ohňostrojem nebo zažít koncert skupiny Lucie. Jóoo, pátek.