Jakub Béreš | Články / Reporty | 04.03.2019
Gernota Bronserta a Sebastiana Szaryho mělo české publikum šanci vidět už několikrát. A to jako Modeselektor (2008, 2009) nebo před Radiohead společně s Apparatem pod hlavičkou Moderat, pod níž mimo jiné vyprodali v roce 2016 Velký sál Lucerny a o rok později vystoupili jako jedni z headlinerů festivalu Colours of Ostrava. Trojčlenný projekt, který možná trochu nečekaně přerostl původní představy, si dal pauzu, a tak Modeselektor vyrazili po klubech s novým materiálem.
Jen před pár dny vyšla deska Who Else, lákající singly s vycházející grimeovou hvězdou Flohio a estonským princem avantgardního popu Tommym Cashem. Těkavé singly fungovaly naživo i bez přítomnosti rapperů, ovšem jinak stál set na průřezu dvacetileté tvorby Modeselektor. Jedinou odbočku ke společné produkci s Apparatem představoval remix skladby Dark Planet německého dje Sheda, který Moderat doprovázel na jejich minulém turné.
Hned úvodní acidová Fentanyl znamenala jediné: Modeselektor (se) chtějí bavit. Stará hitovka Grillwalker s „opičí“ projekcí, odkazující k logu jejich labelu Monkey Town, vygradovala do beatové exploze, pak vynikla novinka I Am Your God. Stejnojmenná mantra připomínala sety The Chemical Brothers s podobně hajpovanými virtuálními hlasy, jen Modeselektor k tomu nepotřebují epické projekce, vystačí si s problikávajícími variacemi slova „God“. Vizuální vrchol tak přišel se skladbou One United Power a smrští státních vlajek, které se propíjeli do sebe, až zůstal jen symbol Evropské unie. Tolik k politickým preferencím hudebníků.
fotogalerie z koncertu tady
Modeselektor nikdy nepatřili k producentům posouvající žánr, ale jen málokterá značka se těší takové oblibě. Jejich sety jsou populární pro svou bláznivost a litry šampaňského v prvních řadách, tentokrát si vystačili s becherovkou a tonikem v poměru jedna ku jedné. Stejně tak ubylo hecování publika a kromě autotunové sloky o tom, jak skvěle se oba mají, zůstaly mikrofony nevyužité. Modeselektor nepředvedli nic šokujícího, zato obhájili svou pověst velmi zábavného tandemu.
Modeselektor (de)
26. 2. 1019 Roxy, Praha
foto © David Kašpárek
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.