„Keď sa niečo páči všetkým…” (Berlin Manson)

Chudí, sexy a se silným větrem v zádech. Jména Adam Dragun a Patrik Nagy alias Berlin Manson jsou stále skloňovanější napříč podzemními scénami a občas prosakují do mainstreamu. Slovenští bojovníci za sociálně spravedlivou společnost a postpunk smíchaný s rapem vzali během malé české tour útokem nejprve vyprodanou Prahu a druhý den téměř vyprodané Brno.

VERONIKA: Pred nástupom Berlin Manson ve Fuchs2 zreteľne zhustli prvé rady, prepracovať sa k pódiu bola výzva. Ľuďom sa rozkývala hlava hneď pri prvom tracku Aha mama a energia pretrvala až do posledného beatu. Zazneli skladby novšie aj staršie, všetko bolo vyvážené, od viac elektronicky produkovaných Plameňov cez akusticky znejúci Hotel Kyjev 2 až po rapové Srdce. Najkrajším momentom bol nástup Katarzie ako nečakaného hosťa, neuveriteľne oživila celý set. Súčasťou albumu je viacero featov, ktoré boli odohrané len čiastočne, no Nemám koho obdivovať je jednoznačne najvýraznejší. Kontrast štýlov, obsah textu, spoločný zharmonizovaný koniec, jednoducho nádhera. Pri veľkosti slovenskej hudobnej scény vznikajú kolaborácie naprieč žánrovým spektrom, táto kvalita ešte prinesie plodné projekty. Ako to vyzeralo v Brne?

MAREK: Na Flédě vyhlížel Berlin Manson v podstatě plný sál. A rozhodně nešlo jen o náhodné kolemjdoucí, lidi zpívali texty od začátku do konce. Nové album Poor but Sexy už měli všichni zavrtané hluboko pod kůží. Adam ani nemusel natahovat ruku s mikrofonem k publiku, aby vyburcoval pestrobarevný dav pod sebou ke křiku úderných a zároveň chytrých hesel, které dokáže schovat snad do každé skladby. A když Fléda zrovna sborově nekřičela „Konečne vyhor!“, pulzoval sál kombinací tanečních pohybů a poga. Set zakončil sestup do publika, dlouhé a vřelé objímání se a ještě delší skandování o přídavek. Hotové rockové hvězdy, akorát bez manýrů a se srdcem na dlani.

TÁTO KAPELA (NE)STOJÍ ZA VEĽA

MAREK: Je skvělý, že jsou Berlin Manson pořád víc kapela než rapový projekt. Přítomnost kytary a bicích u většiny skladeb měla nejen zásluhu na intenzivnějším zvuku, ale taky to prostě vypadalo dobře. Pestřeji než dvě postavy s mikrofony. I před Flédou navíc Berlin Manson zůstali punkovou kapelou se vším, co k tomu patří: aktivismem, agitací a trochou drzé „fuck off attitude”. Z promluv mezi skladbami si pamatuji střípky podnětných myšlenek, přesto to ani na chvíli nepřestala být zábava. A doufám, že došlo na diskuzi o spravedlivé společnosti po koncertě na baru, na kterou Adam zval v závěru.

VERONIKA: Kapelový formát kapele sluší. Gitara sa síce objavovala na setoch pravidelne, no k tomu živé bicie ako kvalitný článok skupiny okorenia už aj tak dynamické vystúpenie. Adam po celý čas aktívne komunikuje s publikom, kričí mu do tváre, podáva voľnú ruku. Publikum na oplátku poskytuje rozžiarené upotené tváre a recitovanie celých textov. Berlin Manson vedia zaujať, prepojiť sa so svetom, spochybňujú underground rétoriku tajemna a mystiky, ukazujú sa nahlas svetu.

MAREK: Setlist tvořily téměř všechny skladby, které kapela má. Baví mě, že Berlin Manson věří nové nahrávce a vlajkovou loď Netancujem, kývem hlavou hrají už jako druhou. Naopak mě mrzí nedohraná Nemám koho obdivovať, která končí v polovině featu Katarzie, a okrádá mě o skvělý refrén v závěru. A nejvíc mě mrzí absence hostů a hostek při brněnském setu. Berlin Manson rozjeli zajímavé spolupráce a Brno je chtělo slyšet naživo. Aspoň nějaké.

ŽÁNROVÝ MIX

VERONIKA: Pražskú akciu zahájila Amelie Siba s gitaristom Kryštofom Kříčkom. Hocijaká obava z rozdielnosti žánru oproti dvom ďalším kapelám sa ukázala ako neopodstatnená, Amelie zapadla jedinečným prejavom, krikom vyjadrujúcim naliehavosť, sálajúcim úprimnosťou. Kombinácia miestami špinavého zvuku a jemného výrazneho spevu opakovane spôsobovala zimomriavky. V jednom momente sa podarilo nasvietiť duo teplým žltým svetlom zhora a vypustiť oblak dymu spôsobom, ktorý navodil až anjelsko-nebeský dojem. Po naplnení sály veľkými textami o láske, sebeláske, pochybnostiach, či nových začiatkoch Amelie potichu poďakovala Berlin Manson za pozvánku, akoby neroztriasla vnútro nejednému poslucháčovi. Ako pri zvyšných interpretoch pri Amelie cítiť z textov a vystupovania skromnosť, aj že nohami ostáva pri zemi.

MAREK: The Wilderness, kteří večer otevírali v Brně, dokázali rozehřát i tu část Flédy, pro kterou je agresivní punk říznutý hardcorem neznámým územím. Denis v červenočerném svetru a vlasy přes obličej má silné charisma nejen jako Fvck_Kvlt, ale i s kytarou v čele kapely. The Wilderness místy zněli jako punková odrhovačka, zachraňovaly to svižné agresivní části a jedovaté texty trefující se do hnisajících míst současnosti. A závěrečná gradující Čo s tým hnevom je pořád výborná. V Praze to bylo bez nich?

VERONIKA: V Prahe hrali ako druhí, Denis Bango v tričku Britney Spears. Skupina rozpútala punkový bordel s rozladenými gitarami a spontánne vybratými trackmi na mieste. „Ako ďalšie ide Sarajevo punk.“ „To vieme?“ „Uvidíme.“ Nadčasové slová zotázňujú idey systému, hierarchie, moci, šťastia, začínajú diskusie na pokoncertovej cigarete. Z koncertu vyžarovala punková hravosť, voľnosť, sloboda, úspešne vyventiloval hnev a frustráciu škrípajúcim krikom a dupaním kapely aj davu.

MAREK: Brno rozehřívala Tokyo Drift spolu s Yanntrayem. Po jejím setu jsem ale zůstal úplně chladný, pomalejší beaty byly bez nápadu a slovní obraty ploché. Na podium Flédy se nepřenesla ani intimní atmosféra zajímavé starší nahrávky Scorpio Season, ke které se raperka vracela. Situaci nezlepšovaly ani křečovité interakce vystupující dvojice mezi skladbami ani vlažná odezva z publika.

HYPE POKRAČUJE

MAREK: Berlin Manson se vezou na vlně úspěchu, ale jako by věděli, že se každá vlna jednou o něco zastaví. A tak si to užívají a šíří svá poselství, dokud to jde. „Keď sa niečo páči všetkým, má to obmedzený čas,“ rapují uvědoměle. A trochu symbolicky se právě při téhle skladbě strhl na Flédě ten vůbec největší kotel. Můj povzdech nad absencí hostů snadno zanikl mezi sborovým zpěvem textů a hlasitým potleskem, který si Berlin Manson z Brna zaslouženě odvezli. Souhlas?

VERONIKA: Jednoznačne, potlesk v Prahe bolo počuť až na druhú stranu Vltavy. Berlin Manson sú momentálne v krásnej kondícii, na vrchole síl a určite sa od nich máme ešte na čo tešiť. Ešteže náš obmedzený čas plynie zarovno s nimi.