Jáchym Krohe | Články / Reporty | 09.06.2014
Report z letošní Elekce píšu s více než spokojeným pocitem, paradoxně ale musím začít smutnou zprávou. Jak možná víte, čtyři dny před konáním festivalu zemřel Sasha Shulgin, přezdívaný kmotr MDMA a extáze. Jestli se jedná o náhodu nebo synchronicitu nechám na uvážení čtenáře, jedno je ale jasné – páteční přehlídka české elektronické hudby v pražské MeetFactory dokonale splnila funkci zádušní mše. Elekce totiž tzv. najela do ještě větší výšky než loni.
Oproti loňskému prvnímu ročníku festival přišel o den a kvantitou se tak zmenšil na půlku, kvalitou naopak narostl. Organizátorovi akce Šimonu Holému se povedlo to, co si dal za cíl, tedy ukázat, že v Česku kvalitní elektronická produkce existuje. Doložil to nejen jednotlivými jmény, které pozval, ale i svým vlastním vystoupením. HOLYho vystoupení pokaždé potvrzují jeho nálepku „pražská Rihanna“, přestože je na stagi sám a z laptopu si pouští připravené tracky (pro nikoho dalšího už by na pódiu stejně nebylo místo). Šimonovy taneční kreace na dj pultu i na celém pódiu jsou jednou velkou coming-out performancí. Druhým Holým, který v pátek vystoupil, byl Ondřej Holý známý pod aliasem Dné. Jemu stačí jen chvilka, aby dokázal svou pozici jednoho z nejlepších českých producentů, trochu delší chvilku už se napjatě čeká na Dnéčkovu připravovanou desku, která je vykupována jeho precizním a perfekcionistickým přístupem k produkci. (Do trojky jmenovců by se hodilo zmínit ještě Toma Holiče, jeho deephousový set jsem ale neslyšel).
Velmi příjemným překvapením bylo vystoupení Murder Bear Douga – ne že bych snad od Tomáše Havlena, poloviny popového dua Post-hudba, čekal něco jiného, ale svoje první live vystoupení ladil až na poslední chvíli. Přesvědčil, že umí pracovat rychle, aniž by tím tratil na kvalitě. Stejnou rychlostí Tomáš vyrostl i coby producent, jehož zvuk a produkční techniky už získaly charakteristickou nezaměnitelnost. Kdo na loňské Elekci viděl vystoupení Post-hudby, může porovnat rozdíly. Stejně jako loni zahrál i Ondra Mikula – minule s projektem Dignity Dope, ten ovšem díky rychle rostoucímu jménu Aid Kid zapadl na druhou kolej. Aid Kid se pomalu přesouvá z beatových do lineárnějších kompozic s odkazy na juke, techno nebo i post-rock, ve druhé půlce více méně poslechového setu zaznělo i pár nových tracků. S přihlédnutím k jeho pracovitosti se můžeme těšit na to, že do červencové Pohody, na které letos účinkuje, stihne vyprodukovat ještě několik dalších.
Chtěl jsem ještě napsat pár vět o HRTLovi, který mě nikdy nepřestane bavit tím, jakou magii dokáže na pódiu vytvořit bez použití laptopu. Zmíním ale raději Mikuláše Příhodu a.k.a. DJe Kewu, který získává cenu poroty za neuvěřitelnou schopnost odpracovat si směnu v kuchyni Alcronu, přejet na Elekci grilovat burgery a pak vyměnit maso za mixážní pult a s kuchařskou čepicí ještě stále na hlavě rozjet silent disco. Silent disco je skvělý formát k posouzení dj setu – stačí si na chvíli sundat sluchátka a pozorovat pohyb davu. Polovina lidí stála téměř bez hnutí, ta druhá připomínala kolektivní extatické voodoo rituály a bylo zřetelné, která polovina má ve sluchátkách právě Kewuův kanál.
Jak řekl v úvodní diskuzi Honza Kistanov, česká elektronika je otázkou jen asi šesti klubů a malého množství lidí, chybí zde totiž poptávka jak ze strany posluchačů, tak i nahrávacích společností. Nezbývá než udělat z českých producentů vývozní artikl, což je cílem bookingové agentury Flexy, kterou Kistanov provozuje spolu s organizátorem Elekce Šimonem Holým. A co se týče kvality, kterou může Česko do budoucna nabídnout i v méně lokálním měřítku, jsem čím dál větší optimista. Druhý ročník Elekce dává jasné přísliby.
Elekce 2014
6. 6. 2014, MeetFactory, Praha
foto © Kateřina Motýlová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.