Anna Mašátová | Články / Reporty | 19.11.2015
Když před několika měsíci přesouvali pořadatelé koncert Róisín Murphy z malé Lucerny do Velkého sálu, nebylo se čemu divit, vždyť i Moloko, jehož polovinou Róisín bývala, ten samý sál před dvanácti lety snadno vyprodali, nemluvě o nedočkavém osmiletém čekání na Róisíninu novinku Hairless Toys.
Jenže ač je honosný sál sympatický, na elektroniku stavěný není a nebylo pak překvapením, že zvuk dostával na frak. "When I think that I'm over you, I'm overpowered", slova doprovázená – až se zdálo, že nás šálí zrak - banjem, se tříštila do nicneříkajícího hluku, škoda je slabé slovo, vždyť Róisín i její pětičlenná parta jsou k zulíbání.
Dalo se udělat jediné - zaplout do davu, nechat se pohltit disko atmosférou a obdivovat kostýmní arzenál předváděný s odzbrojující nedbalostí, jako kdyby si garderobu teprve vybírala doma před skříní. S nepřítomným pohledem si občas upravovala spodničky, jindy se přehrabovala v maskách nebo poňoukala zajíčky po svém boku, vše pod dohledem dlouholetého kolegy a producenta Eddieho Stevense. Nekonvenční? Slabé slovo, u Róisín Murphy ovšem nehrozí pachuť nebo vyčpělost.
Setlist byl evidentně vystavěný tak, aby se neznalí nové nahrávky uchlácholili hned zkraje. I když už jsou Moloko v pánu dobrých tucet let, jejich Dirty Monkey, Tight Sweater, Tatty Narja a téměř závěrečná Pure Pleasure Seeker vyvolávaly uječené nadšení, pětice novinek z Hairless Toys se dostala na řadu až v druhé půlce.
Dosti zábavné byly dvě italské záležitosti z loňského EP Mi Senti, prý vydané za účelem procvičení hlasivek. Autorská In Sintesi a cover sedmdesátkového hitu Lucia Battistiho Ancora Tu si s tvrdým přízvukem sedly, Murphy hlasivky potrénovala na výbornou. Pokoutně došlo i na největší, až zprofanovanou hitovku Sing It Back, napasovanou do Exploitation, sálem burácelo „come to my sweet melody“, všichni se bavili a svíjeli, zvláštní směska lidí: tatíci od rodin, vysolárkovaní návštěvníci Duplexu i mladí hipstři, šestnáctka písní uběhla příliš rychle. Člověk se ani nestačil rozkoukat a už se motal v davu po schodech vzhůru, aby ho Lucerna vyplivla zpět na ulici. Dobrý to bylo.
Róisín Murphy (irl)
14. 11. 2015, Lucerna, Praha
foto (c) kurabeznohy
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.