Dominika Prokopová | Články / Reporty | 13.03.2014
Neobyčejný koncert brazilské kytaristky, zpěvačky a ženy mnoha dalších rolí i tváří se odehrál v obyčejné pondělí ve sklepě pražského klubu Jazz Time. Čarodějka z Ria se přikradla na podium a uhranula všechny v sále. V nitru jihoamerické meluzíny se stýká Brazílie s Itálií, Portugalskem, troškou Libanonu a dalšími, ale všechny tyto kultury, jak sama říká, tam žijí v míru. Žena s multifunkčním obličejem a ďábelským prstokladem se opírá se stejnou vervou do strun jako do svého těla. Publiku předvedla nejen mistrnou kytarovou hru a hlasová kouzla, ale velmi působivou hru na tělo a beat (brazil) box. Badi se zkrátka nebojí ničeho. Ani osvojit si cizí skladby a učinit je velmi citlivě součástí svého světa. A musím uznat, že Amélii Yanna Tiersena i skladbě Sweet Dreams od Eurythmics nový kabát slušel a ani Björk by se nemzlobila, že ji Badi vzala na výlet.
Badi udržovala během celého koncertu kontakt s publikem a jako by nic vyprávěla nejen o své hudební kariéře, ale i o sobě samé, o své rodině, šestileté dceři i o překvapeních, která vás můžou potkat, ocitne-li se vaše píseň na filmovém soundtracku. Její píseň Waves z desky Chameleon totiž zazněla ve filmu Freda Schepisiho It Runs in the Family z roku 2003 s oběma herci značky Douglas. Badi se podělila o svůj zážitek z kina, kam se s radostným očekáváním vypravila, aby posléze zjistila, že její píseň se stala součástí scény, v níž je odhalena nevěra. Sama dodala, že do dnešního dne neví, zda se má smát nebo brečet. Taky zavtipkovala o svém workoholismu a jako matka šestileté dcery prozradila, co napomáhá matkám-workoholičkám koncertujícím po celém světě... Časový posun. Jak prosté.
Nad tím, co dokáže Badi Assad se svým hlasem, zůstává rozum stát. Je hlasovým otesánkem, který pozře každý zvuk, rychle ho stráví a zařadí do svého rejstříku. Na úplný závěr vytleskala notoricky známou melodii Bruder Jakob na vlastní krk. Ještě že někteří blázni mohou být na svobodě. Teď nezbývá než se těšit, že se do Prahy, která na ní dle vlastních slov udělala dojem, znovu vrátí a přijede nám představit novou desku, která by měla v Evropě vyjít během března.
Badi Assad solo (bra)
10. 3. 2014, Jazz Time, Praha
foto © Barka Fabiánová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.