Dominika Prokopová | Články / Reporty | 19.02.2014
Madeline Tasquin, toho večera překřtěna svým předskokanem na Madeland… Řekněte sýr! Budete-li se ale smát, nebudete moci pískat, poznamenala Madeline, když vybízela publikum, aby se k ní místy připojilo. Kromě vokalistů z publika ji v několika skladbách doprovázel ještě klarinetista Bohdan ze spřátelené kapely Der Šenster Gob.
Předskokanem kanadsko-kalifornské hvězdy večera byl Sebastian Matt, mladý blonďák s kapelou nápadně se podobající svým americkým idolům. Kdyby byl Sebastian dobrovolníkem z publika, který využije možnosti zazpívat si na podiu v rámci speciálního karaoke večírku, jednalo by se o solidní výkon. Vzhledem k tomu, že to tak nebylo, nezbývá než si počkat, zda se samozvaný hrdina přikloní v příštích letech na stranu dobra nebo zla.
U Madeline o tom není pochyb. Žena skládající se s největší pravděpodobností z hlasivek, na kterých jsou zavěšeny horní a dolní končetiny, pojmenovala nejen své ukulele, ale i mnoho stavů těla a hnutí mysli. Madeline je zjevením nejen díky svému výjimečnému hlasu, talentu pro skládání atmosférických písní a osobité interpretaci skladeb svých oblíbenců (vyzdvihla bych hlavně její verzi Guilty I’m Loving You), ale také díky unikátnímu spojení pokory s vědomím jasného cíle. Madeline přesně ví, co chce. Velmi jistým a příjemným způsobem sděluje zvukaři, divákům i světu, co potřebuje, o co usiluje a jak moc si váží veškerého úsilí, které k ní bylo směřováno. Taková skromnost se na podiích často nevidí. Intimnost koncertu, doprovázenou pocitem, že vám kamarádka přehrává ve zkušebně své písničky a je upřímně zvědavá na váš názor, narušovali diváci v zadních řadách, kteří měli zřejmě pocit, že tma je zvukotěsná. I přes veškerá upozornění a prosby zpěvačky nic nepomohlo. Takové písničkářce by slušel mnohem komornější prostor s piánem, ve kterém by jí naslouchali opravdu všichni. Teď nezbývá, než se těšit na léto, kdy Madeline Tasquin opět zavítá do Prahy, a to i s novým CD. Tohle nebude jen nějaká letní láska, tentokrát je to jinak.
Den po koncertě poslala Madeline návštěvníkům svého koncertu děkovný mail… Co dodat.
Madeline Tasquin (ca) + Sebastian Matt
15. 2. 2014, Chapeau Rouge, Praha
foto © Barka Fabiánová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.