Kultur Shock ve městě, špunty do uší zn. nutné

Vběhnete s vyplazeným jazykem do klubu a zjistíte, že se za á začíná později, za bé davy fanoušků, které jste vzhledem ke kultovnosti Kultur Shock očekávali, se nekonají.

V předsálí se poflakuje pes velikosti telete v triku, pár lidí se rozvaluje na sedačkách, prozatímní stánek s merchandise přetéká netradiční nabídkou okovaných náramků, nejrůznějších druhů dámských kalhotek, cigaretových papírků a kdovíčeho ještě. S napětím otevřete dveře do sálu a tam – prázdno. Živo jak na hřbitově, člověk by zaplakal. Vypadá to, že jediný šok, který prodělá americká úderka, bude, až uvidí tři lidi pod pódiem. Z toho dva fotografy.

Projekt Bitumen Beat, který se toho večera zhostil úlohy předskokana, se zrodil z romské královéhradecké kapely Terne Čhave. I česká pětka hodila na volnou plochu před pódiem nevěřící pohled a suše konstatovala „tak můžem“. Housle, kytara, basa, bicí a nový samplérista. Projev sice bezstarostný až diskotékový, texty ale řeší mnohem závažnější téma člověka v dnešní zrychlené digitální době. Alternativní lo-fi gypsy funky band, který nenudil, až na věčné prokletí všech muzikantů – zvuk. Nebo snad zvukař? Těžko říct, zkrátka spiknutí blíže nezjištěných jevů v odposlechu, které otravovalo až do konce večera i přes vehementní upozorňování vystupujících. Pomalu se přicourávali další opozdilci, začalo se tančit, několikametrová propast mezi kapelou a publikem se maličko zaplňovala a vy jste doufali, že se mezinárodní ostuda ten večer neuskuteční. Zvukovka Kultur Shock prostřelila ušní bubínky se vší silou. Po zapojení dalších nástrojů se začalo snad i oddělovat maso od kostí, poprvé v životě jsem litovala absence špuntů v uších.

Když hráli KS v Čechách naposledy, ještě chyběla nejmladší členka, arizonská houslistka Paris Hurley. Tentokrát dorazili v plné sestavě – rodák ze Sarajeva, zpěvák a perkusák Srdan Gino Jevdevic, bulharský kytarista Val Kiossovski, bubeník Chris Stromquist, basák Guy M. Davis a saxofonistka Amy Denio. Vokály v několika jazycích, exceluje především dámská část party, a pokud se bandě zrovna nekroutí nástroje v ruce, zběsile řádí na pódiu. Ouha, pozor na hlavu, strop je v Rock Café proklatě nízko. Čtrnáctá show v řadě a stovky ujetých kilometrů se podepsaly na Srdanově zdraví, takže si co chvíli stříká do krku záchranné lektvary. V turbanu připomíná džina z pohádek, ale potkat v noci na ulici by ho člověk asi nechtěl ani přes srdečné úsměvy a vtípky. Existuje žánr metal-punk-world music-massacre? Ne? To je zvláštní, Kultur Shock jsou totiž jeho zástupci. Gogol Bordello jsou proti tomu valčíček k čaji o páté.

Loňské léto vydali EP Tales of Grandpa Guru, vol.1, Rock Café ale spíš nadskakovalo v rytmu skladeb ze starších alb Integration, Live in Europe a Ministry of Kultur. Řev, který vyvolalo Tutti Frutti, High-Low, Stop the Disco či Sarajevo, hraničil se šílenstvím. Kde se najednou vzalo tolik fanoušků, netuším, ale kapela vypadala spokojeně, hrála dlouho, přidávala bez většího přemlouvání, navíc vyhlásila pokoncertní pijatiku, neboť se v Praze zdrží dva dny.

Jak to zvládají jejich tělesné schránky v takovém kalupu už sedmnáct let, je stěží pochopitelné. V Čechách zahráli asi po sedmi letech, pokud interval zachovají, možná mi přestane do příštího koncertu hučet v uších. Ale neberte mě vážně a doražte klidně dřív. Imigrantský ječák a hutné kytary je zdejší zkostnatělé zatuchlosti třeba podávat pravidelně.