Články / Reporty

La-la-la aneb Alt-J

La-la-la aneb Alt-J

Jiří Mališ | Články / Reporty | 31.01.2018

Alt-J jsou naživo trochu risk, říkali to jak kamarádi, tak klávesista anglického tria Gus Unger-Hamilton. Loni v dubnu mi vysvětloval, že předvést výkon jako ze studia je technicky nemožné, a tak se divákům snaží nabídnout jiný pohled na známé skladby. Úplně mě to nepřesvědčilo, není nad vlastní zkušenost.

Kodaňské Forum vyprodané nebylo, takže technicky to asi šlo zvládnout lépe, chuť na kilometrovou frontu do šatny mě přešla po dvou minutách. O předskokance Marice Hackman mi Unger-Hamilton básnil už loni, alt-J si ji ke spolupráci vybrali na dvou albech. Její poslední deska I’m Not Your Man mi hrála dokola poslední týden - perfektní parťák do posilovny, pokud se nechcete předřít. Zvukař během druhé skladby narychlo zaplátoval audio a od My Lover Cindy jsme slyšeli i vokál. I když ona i ta instrumentální část stála za to, naživo se totiž o žádnou oddechovku nejednalo. Marika s kapelou spustila rockovou smršť, která si v nejdynamičtějších pasážích nezadala s Queens of the Stone Age. Nevím, kde se to v ní bralo, ale konečně jsem hype kolem jejího jména pochopil. Set uzavřela novinkou Good Intentions, během které se sice schylovalo na nudnou písničku u táboráku, ale kytarové sólo na závěr si vysloužilo potlesk podobný tomu, který přivítal hlavní hvězdy večera.

Trojice nerdů z Leedsu sebevědomě nastoupila na místa a spustila singlem Deadcrush. Čekal jsem, že mě basová vlna odhodí do poslední řady, uším se ale dostalo “pouze” sytého, vyváženého zvuku. Psychedelické prvky, které Alt-J nenápadně vkládají do téměř každé skladby, naživo vynikly díky ohromující vizualizaci a publikum bylo jako omráčené. Žádné pokřikování mezi skladbami, žádné bizarní taneční kreace, a když jsme byli vyzvání ke zpěvu, polovina sálu zapomněla slova. Jako v transu jsem sledoval bubeníka Thoma Greena, který sice nepředvádí takové šílenosti jako maséři ze Snarky Puppy, ale ve vodách indie rocku šlo o pozoruhodný výkon. K tomu v každé druhé skladbě “la-la-la” v podání Ungera-Hamiltona a Joea Newmana, aby si všichni připomněli, proč se právě tato trojice stala modlou hipsterů po celém světě.

Mainstreamový hit Tesselate střídaly náznaky romance v Matildě a nebeské brány jako by byly na dosah během Pleader. Alt-J měli diváky v hrsti, perfektně moderovali náladu v publiku a gradovali s nejznámější skladbou Breezeblocks. Na pódium přes zeď mobilů nebylo téměř vidět, ohranost je symptomem popularity.

Obavy před koncertem byly zbytečné, anglické trio přišlo na způsob, jak zážitek z alba přenést do živáku a přidat k tomu něco navíc. Z Kodaně jsem odjížděl v hypnóze, ze které jsem se probíral ještě pár dní - jejich soundtrackem bylo nejprofláknutější “la-la-la” na světě.

Info

Alt-J (uk) + Marika Hackman (uk)
23. 1. 2018 Forum, Kodaň

foto © Matt Marsh

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace