Anna Mašátová | Články / Reporty | 27.02.2014
Izraelský pianista Idan Raichel je ve své domovině ohromnou hvězdou, od roku 2003 vládne hudebním žebříčkům se svým The Idan Raichel Project. A to je vskutku rozsáhlý projekt, propojující elektroniku, hebrejské texty, arabskou i etiopskou hudbu a především kolem devadesáti muzikantů z celého světa. Raichel si zahrál s kdekým, od malijského kytaristy Vieux Farky Tourého přes držitelku Grammy Indii Arie po Aliciu Keys. Koncerty vyprodává s lehkostí sobě vlastní a jeho prozatím poslední album Quarter to Six bylo dokonce už třikrát platinové.
Nebylo divu, že Lucerna Music Bar byl velmi slušně zaplněn, a to zejména natěšenými Izraelci. Raichel ale nepřijel s tradiční kupou hudebníků, jeho nynější turné stojí na samotném Idanovi a jeho hře na klavír, s občasným doprovodem bubeníka Gilada Shmueliho a baskytaristy Yaacova Segala. Nepřítomné interprety z Portugalska či Německa nahrazoval mnohdy laptop, frontman na sebe taky prásknul, proč po letech sundal své poznávací znamení – dredy. Zvláštní důvod nehledejte (přála si to jeho slečna), ovšem jeho téměř dohola ostříhaná hlava vzbudila u fanoušků po celém světě takové emoce, že je Idan raději nedráždí a lebku zdobí turban.
Do poloviny večera byste pravděpodobně slyšeli spadnout špendlík na podlahu, s příchodem etiopské zpěvačky Cabry Casay se atmosféra proměnila. Ta dokázala mnohé zvednout ze židle a vlít příchozím trochu spontaneity do žil. Na konci se tančilo i v jinak na sezení uzpůsobeném sále a Raichlův megahit Bo'ee coby přídavek už všichni zpívali unisono.
Idan Raichel & guest (isr)
25. 2. 2014, Lucerna Music Bar, Praha
foto © Barka Fabiánová
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.