Veronika Mrázková | Články / Reporty | 07.12.2013
U příležitosti posledního letošního koncertu Solo Colours se úvodu ujala jako vždy euforická Zlata Holušová. Rozhodná slova o energii a nadšení, kterého se nám od London Community Gospel Choir dostane, se naplnila beze zbytku. Byl to standardizovaný, prvotřídní a úderný gospel, jaký žije jedině mimo evropský kontinent. U gospelu přeci nejde o nic inovativního. Zaplaťpánbůh! Gospel musí zůstat zakonzervován jako svátost. Jako neměnná doména milovníků jazzu, blues a funky a milovníků vokálního velikášství. V případě London Community Gospel Choir navíc podpořeného kvintetem jazzmanů. V jejich čele stanul Basil, pianista, zpěvák, kapelník, ceremoniář a neodolatelný konferenciér. A již po deseti minutách koncertu zvedl celý sál, aby se bez velkého přesvědčování roztleskal a rozezněl. Kdo by odolal starému dobrému hitu Rivers of Babylon od Boney M.?
Hlavní roli mělo ale sedmero zpěvných. Pro lepší představu si sedmkrát vynásobte „čistou“ a skromnou Whitney Houston s lehkou nadváhou. Dostanete přehlídku černošského talentu, hřejivých témbrů i půvabně staromódních tradic. Není to málo. Koncert, kde je perfektum prezentováno s lehkostí a úsměvem, neskutečně povznáší. Stejně jako někoho povznáší sté provolání „everybody, love, Jesus, my lord“ či „amen“. Dalo by se to ale dělat jinak? Ani vyznání víry a svědectví o překonané rakovině jedné ze zpěvaček nemuselo být každému po chuti. Je možné nazvat je ohavně fanatickými, osobně bych raději volila termín „spirituální“ nebo „charizmatické“. Malé věrozvěstné okénko navíc nebylo dlouhé a prostor dostaly i Vánoce a houpavé funky.
Těsně před koncem se na pódiu a nakonec i v hledišti všichni tak rozparádili, že se začala pohupovat betonová podlaha. A Basil za celé London Community Gospel Choir prohlásil, že jsou v České republice poprvé, ale určitě ne naposledy. Zlata Holušová v první řadě souhlasně pokývala, my také. Na rozloučenou jsme dostali překrásné Let It Be. Oh, Happy Day! Byli jsme z toho celí „joyfull, joyfull“. A Gong to nakonec ustál. Hallelujah!
Solo Colours: London Community Gospel Choir (uk)
4. 12. 2013, Gong, Ostrava
foto © Matyáš Theuer
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.