Lukáš Grygar | Články / Reporty | 26.02.2023
Bezprostředně po koncertu Algiers na strahovské Sedmičce jsem zůstal opřený o jeden z tamních sloupů a nevěřícně oddechoval. Tohle co bylo?! Večer, kam jdete zvědaví, mě odpálil zážitkem, ze kterého odcházíte metr nad zemí. Bezprostředně po koncertu Algiers v podzemí Lucerny jsem už poučenější dělal totéž, jen s rukama zapřenýma do sníženého stropu v jednom z výklenků tamního balkonu. Skoro mi tu Sedmičku – kde dostatečně vyskočit znamená se o strop uhodit – asocioval, kdybych na balkon neutíkal ve snaze najít místo, kde uslyším víc než dvoje bicí a samplovaný hluk.
Vím, vím. Pokaždé, když si někdo stěžuje na lucerní zvuk, bůh zabije zvukaře, ale když si v relativně krotkém intru Death March musíte kytary jenom domýšlet, zakalí vám to sebelepší večer. Music Bar je prostě past vedle pasti, želbohu ne basová. Neřešitelný problém, hoši, kteří si do hitové The Underside of Power přizvali hostující zpěvačku, aby v refrénu nebyl slyšet ani sám frontman Franklin James Fisher.
fotogalerii z koncertu najdete tady
Algiers nepřestávají jít akustickému bordelu naproti, nově s těmi druhými bicími, ale v Lucerně společně padali přes hranu čitelnosti. Naštěstí s energií, která je jim vlastní – a dokáže tlumočit i nenaposlouchané písničky. Skvěle šláply všechny novinky z desky Shook, vycházející v den koncertu, a z opačného konce diskografie pumpovala Blood, vibrující sálem podobně jako dekádu nazpátek v době svého vydání. „So drown in entertainment / ‘cause our blood is in vain,“ dozpíval Fisher a mě pálily klouby na pravé ruce, kterou nešlo neposílat do rytmu proti tomu sníženému stropu.
Foukal jsem si ji a díval se do diskokoule, zatímco sálem se rozjížděla koule zvuková a prasátka házel jen úsměv druhého bubeníka. Oproti zbytku kapely nedal za celý večer jediným gestem najevo, že by tu bylo něco v nepořádku (ale taky měl sluchátka). Když bylo po všem, kdy „vše“ je v tomhle případě termín ambivalentní, nevěřícně jsem oddechoval a opakoval si, jak skvělí Algiers jsou – i když zrovna v Lucerně si to člověk musel vydatně domýšlet.
Algiers (us/uk)
24. 2. 2023 Lucerna Music Bar, Praha
foto © Olga Staňková
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.